Zlato Rýna

Rapper Xatar patří mezi úspěšné interprety v Německu - od roku 2012 do 2022 má v TOP 20 tři dlouhohrající desky a v TOP 100 dvanáct singlů, z nichž soundtrackový "Mama war der Mann im Haus" se dostal do TOP 10. Úspěšný muž, dalo by se říct ... mne motivace šikmé plochy nepřesvědčila ... jestli chtěl zachránit rodinu penězi z přetáčení pornovideokazet a pak prodejem drog, nebyla to cesta, kterou si přála jeho matka, kurdská aktivistka. Xatar chodil v Německu do dobré školy, učení mu šlo ... co se stalo? Ve filmu to vypadá, že za etický "sešup" může otec, který od rodiny odešel ... nebo psychika otřesená válečnými zážitky z dětství? .... může být, nicméně ne každý to musí řešit mlácením druhých lidí. Nelze filmu upřít autentičnost (za to jedna hvězdička) a odvážné téma (za to druhá hvězdička) - doposud byli migranti ztvárňováni spíše jako oběti, kterým je ubližováno; zde je migrant vyvrhel, jenže ani ta cesta nápravy skrze rap a vzorový rodinný život u mne nebudí sympatie, spíš mi to připadá jako další kalkul ke zbohatnutí za každou cenu. Film mi dlouho ležel na nočním stolku a dokoukal jsem ho jen proto, abych ho měl tak nějak "z krku". Komu se líbí Pulp Fiction nebo gangsterky, možná ocení. Mně při ani po zhlédnutí nebylo dobře. (28.07.2024)

Fatin opět ukázal, že umí! A to kur*vsky dobře! Skvěle vystavěný, migrantský gangster shit. Nevím jak daleko je to od "skutečné události", ale i přesto je tohle skvělý film. Laťka se nastaví už na začátku vysoko a nijak extra nesnižuje. Kluci z ulice působí víc než věrohodně a celková atmosféra snímku je taky parádní. Tohle není obyčejný příběh rappera, protože hlavní "hrdina" je rapper až na posledním místě. Což je mi vlastně úplně jedno, německý ani kurdský rap mě nikdy nezajímal ani zajímat nebude. (14.06.2023)

Vynikající německý režisér Fatin Akin ( Odnikud, U zlaté Rukavice) natočil epický gangsterský opus magnum o slavném rapperovi Xatar. Film diváky okamžitě vtáhne do děje, jelikož začíná na středním východě, kde došlo na vězení, mučení, porod v jeskyni!! bombardování, vraždění na opeře a útěk rodiny z Iráku do Evropy. První půl hodina je rozhodně intenzivní, ale následující vývoj nezaostává. Sledujeme jak malý Giwar Hajabi vyrůstá, stává se malým dealerem trávy a když od místního dětského gangu dostane na prdel, rozhodne se jim pomstít. Vyhledá v posilovně toho největšího chlapa, poprosí jej o tréning a zanedlouho se z něj stává největší frajer města, který si ty šmejdy odchytává jeden po druhém a dává jim pěknou sadu. Pěkně pojatá životopisná gangsterka z nuly na vrchol, přesně jak to mám rád. Jesse Albert navíc hraje velmi přesvědčivě a role drsňáka mu sedla, jsou tu slušně intenzivní a syrové scény a takový heist zlata je opravdu napínavý a neskutečně vygradovaný. V závěru mě film dojal i lehce k slzám ( Rozhovor otce s dcerou uff. " Tati tys byl kriminálník?") a celkově film má spád a neskutečně baví, takhle zaháčkovaný, že jsem nevnímal pomalu okolí jsem už delší dobu nebyl a takhle poznám kvalitní film. 8.5/10. (25.05.2023)

„Z té lahve nepij.“ Epizodka (rozbití) tekutého kokainu, který s kyslíkem vysychá, je kouzelná. Stejně jako ještě několik dalších momentů. Celkově je to ovšem takové roztahané až chaotické, rozevřené mezi několik témat a vlastně místy chybí i to, co Fatiha Akina dlouhá léta zdobí: osobitý a uvěřitelný vypravěčský styl. Záblesky tam jsou, ale je to překvapivě nevýrazné a trvalý dojem nezanechává. Evropský divák nicméně může děkovat, že tu nějaký Akin je. Německo-turecký režisér se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje opakovaně. Turecko je dnes zároveň zemí s největší kurdskou populací a mladý Giwar je hrdý Kurd. Akin předkládá zejména rané scény poměrně intenzivně (trýznivé narození, mrazivý koncertní masakr, hochovo dětství v německém Bonnu), aby se to celé překulilo ve slušný, ale nijak vzrušivý životopisný příběh o mladíkovi, který se setkává s rapem, drogami i řadou osobních zkoušek, kdy někde v dáli neustále vnímáme komplikovaný vztah s otcem. I když se Akin také v druhé polovině pohybuje v přesvědčivě sociálně-realistickém terénu, není to úplně ono. Hrdinův vnitřní život a touhy zůstávají neprozkoumané, tvůrci přehlížejí klíčové vztahy, které formují jeho vývoj. Chtělo to i lepší péči o vedlejší postavy (mizerně uchopený zájem o Shirin). Za mě zkrátka univerzální a nedráždivý imigrantský boj. (23.04.2025)

Nečekal bych, že si režisér Akin ve své umělecky pestré filmografii jako příští projekt vybere biografii dalšího úspěšného rappera, co se před hudební kariérou živil zločinem, jako kdyby už té únavné glorifikace úspěšných kriminálníků a gangsterů nebylo natočeno a narapováno dost. Od začátku snímku je naštěstí zjevné, že rejžu nalákal vedle rapperovy knihy i pohnutý příběh rapperových rodičů a život blízkovýchodních komunit v německých městech po emigraci a díky tomu je film i pestřejší. Jako násilná mačo oddechovka a noční můra pro voliče SPD a antifanoušků EU je Rheingold ok, jen by mě víc zajímal životopis nějakého jako je Xatarova matka a neuspěl na cizím kontinentu díky rapu nebo zločinu. (05.06.2023)