Pán velryb

Nádherný a zároveň jednoduchý příběh z Nového Zélandu o rodu Maorů, jejich mýtech a kultuře. Podmanivá Keisha Castle-Hudges mě chytila za srdce a já ve scéně na školním představení plakal dojetím. Dokonalost tohoto díla dokládá - knihu napsal muž, scénář a režie žena, hlavní představitelka dívka, nejvýraznější role dědečka náčelníka muž. Rovnováha - příběh o přírodě, o lidství, o vzepření se stereotypu v myšlení a o útěku od rodinného neštěstí o vytrvalosti a magii, kterou civilizace pomalu vytlačuje z našich životů. Magická je i hudba Lisy Gerrard. Děkuji Ti Niki Cairo ( jsi nejen krásná navenek, ale hlavně uvnitř, protože Whale Rider mohl vzniknout především v srdci - v mužském na papíře a žena mu dala vizuální podobu ). (18.09.2008)

****1/2 - Jste-li k něčemu předurčeni a máte-li dostatek energie na to, aby jste to všem dokázali, je jedno, jaké jsou tradice. Nádherný film, s krásně nasnímaním okolím, neskutečně citlivými a kvalitními hereckými výkony, dostatečně silným a emotivním příběhem a až vangelisovsky podpůrnou, přímočaře příjemnou a efektní hudbou. Skvělá podívaná, která rozhodně stojí za vaši pozornost. (29.09.2004)

Maoři osídlili Nový Zéland poměrně pozdě, nejspíš v období od 9. do 15. st. A i když se první Evropané objevili nepříliš dlouho potom, stihli vytvořit jedinečnou kulturu. Tato kultura však, nejdříve díky tlaku bílého kolonizátora, dnes díky svodům pohodlnějšího "západního" způsobu života umírá. Degraduje do různých podob, výnosného skanzenu pro turisty, pouťové atrakce, či ekonomicky neudržitelného "skanzenu pro sebe". Ti, kteří jsou na svůj maorský původ hrdí, se s tím samozřejmě nechtějí smířit. A dobře vědí, že smrt národa odvrátí jen tím, když svoje tradice dokáží předat do rukou další generace. A zároveň snad i tuší, že národ se musí nevyhnutelně změnit. "Je to dobře nebo špatně?" ptá se Evropan a často si romanticky odpovídá, že kultura Maorů musí zůstat čistá, původní, nezkalená cizími vlivy. Ale do svého středověku by se vrátit nechtěl. Jaká je budoucnost Maorů, je nejisté, ale určitě nebude stejná jako minulost. Přijmutí nevyhnutelných změn snad paradoxně nejvíc pomůže odkaz minulosti zachovat. SPOILER Pán Velryb vidí naději. KONEC SPOILERU. Zvláštní, snad právě vědomí starých domorodých kultur kolonizací pozápadněných zemí, že je čeká buď přerod nebo smrt, jim umožňuje natočit zajímavý film - i přes určitou jednoduchost a nerafinovanost. Je jedno, zda jsou to maorské snímky Pán Velryb či Kdysi byli bojovníky nebo indiánské Kouřové signály. A bůhvíodkud jsou schopni vytáhnout zajímavé herce - zde především představitelku hlavní hrdinky Paj. Slabší **** (27.08.2008)

Prťata mají aktuálně ve škole projekt “Nový Zéland”. Pustil jsem jim tento film, vydržela u něj až do konce a místy svorně kritizovala dědečka (bylo to o holčičce skoro stejně staré, jako jsou ony). Už v pátek jsem jim ukazoval haku, teď vědí, že to je: “Sním tvé maso, vydloubnu ti oči a tvoji hlavu narazím na klacek.” (16.03.2019)

K Pánu velryb mám zvláštní vztah, jelikož jsem ve vesničce Whangara kousek nad Gisbornem byl a lokaci, ve které se takřka celý děj odehrává, celkem znám. Je to zvláštní pohled dívat se na místa, na která jste se nedávno dívali ve skutečnosti a stylizace filmu je téměř nezměnila. Co se tedy týče autenticity, Pán velryb působí fantasticky. Co se týče příběhu, ten místy kazí přemíra sentimentu. Jinak je ale tenhle snímek vším, co potřebujete vědět o původní maorské kultuře Nového Zélandu, než tam vyrazíte poznávat ji osobně... ,,Když vypláznete jazyk, říkáte tím svému nepříteli: Sežeru Tě! Tvé oči se rozkutálí a tvá hlava skončí na konci mé tyče." (23.03.2011)