Nosferatu

Očekávání byly úplně vystřelený do vesmíru takže těm to bohužel nedostálo, ale pořád je to Eggers takže určitá laťka kvality se dodržuje a určitě nezklame. Gotických hororů je pomálu a tak jsem rád za každej nadprůměrnej, ale 130 minut je na tak banální děj přecejen trochu moc, zas tolik toho tady na odvyprávění nebylo, dějový překvápka se nekonaj a některé postavy působí nadbytečně. Vizuál > Obsah, ale dost slušnej otvírák roku. Čechy mentioned ❗❗ (05.01.2025)

Přiznat si existenci temnoty a uvnitř sebe ji ukřižovat.. Herzogovu snovost, vyhýbání se explicitní hrůze a light antagonistu v podobě osamělého, soucit vzbuzujícího krvesaje vystřídal romantismus trýzněných duší, tváře děsu vzešlé z různých forem posedlosti (a hlasitého zvuku) a transylvánský netvor, který je lstivým a bezcitným vrahem. Eggers, hledající podněty v Žulawskim a formu ve Vozkovi smrti, předvádí vizuální magii (Thomas čekající na lesní cestě je zarámováníhodný, stejně jako kanály Wisborgu) a výrazně neuhýbajíc ze stanovené příběhové linie nechává diváka užívat si očima. A když promluví ta dýchavičná kombinace Neda Flanderse a Montgomeryho Burnse, jsou uhranuty i uši.. Čekám Nosferatu 2: Resurrection, protože to obětování panny bylo v jistém ohledu diskutabilní.. (06.01.2025)

Fenomenální kamera, která přes hlavní charaktery přejíždí do prostoru, aby do něho pak mohly znovu vkročit a nastolit novou scénu, dělá z Nosferatu vizuálně jeden z nejlepších hororů poledních let. Tomu napomáhá skvělá atmosféra, záměrná teatrálnost a Skarsgårdův "zakarpatskej kozák". Coppolova adaptace Stokerova Draculy zůstává ale neporažena. (07.01.2025)

Nabubřelost, která pro mě pojetím tančí na hraně parodie (herecké výkony prakticky unisono, akcent a celkové pojetí hlavního padoucha, hlášky typu "nyní jsme sousedé"). Celou dobu jsem si říkal, že to vypadá jak pokračování Drákulovin a to jsem se upřímně těšil. Je mi to vlastně dost líto, protože mám tyhle žánrovky (i starého ražení) rád, ale Nosferata jsem od první minuty prostě nedokázal brát vážně. Pěkné obrázky, o tom žádná, atmosféra pro mě skoro v mínusu. 50 % (05.02.2025)

Tisíckrát omleté Doktorovo varle, tentokrát v ryze nepovolaných rukách vyhlášeného artového hnědopicha? To hodně smrdělo dalším audiovizuálně teroristickým Majákem, v němž bude mít ten chlápek, co napsal Robinsona Crusoa, akorát navíc upíří zuby … Predickoval jsem špatně! Vaječňák už podruhé za sebou naprosto překvapil a adaptoval toho Železného nosa skoro dokonale, tedy přesně tak, jaxem si jej představoval, když jsem poprvé slabikoval Stoukrovu klasiku. Prostě parádní krystalický gotik, kde má ten ukrutný krvechlemt snad úplně poprvé i dochovanou autentickou podobu miláčka Vládi Napichovače, a přitom je to pořád řádná obluda. Ba co víc! Téměř žádné houbičkově artové kudrlinky, žádné čichání ředidla u psaní scénáře ani u natáčení, jen atmosféricky i scénograficky mrazivý sqost, co k tomu všemu i nečekaně solidně odsýpá. Tak proč, kurva, tomu nepřimrdám plnou palbu? Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „Co erudovaného filmového kritika a sofistikovaného filmového teoretika mého formátu natolik iritovalo, že neevaluoval absolutoriem?“. Inu, onen problém, neřkuli přímo vřed, nemilosrdně hyzdící jinak hladké pozadí zdařilého díla, se jmenuje Liliana-Růžena Depprivová. Ten neumětelský a totálně slizký protekční instaspratek s hereckým talentem koženkové masky na bondáž se své role zhostil vskutku profesionálně a důstojně. Čili Růžena nasadila tu jedinou a tolik upřímnou mimickou polohu, kterou zvládá, tedy „když pozornostní prostitutka a bolševická instapizda Smetana zjistí, že blafnul Notrdam“, a s ní pak ve všech situacích, ať už je smutná, veselá, iritovaná, zamilovaná, vystrašená nebo jakože nesmírně vzrušená, protože se ji Vláďa zrovna chystá napichovat, konstantně kurví celý film. Vaječňáku, Vaječňáku, a při tom byls tak blízko! No řekni sám, stála ti ta špatná, ňoumovitá, kousavá a veskrze pomíjivá felace někde v kástingovém karavanu za to nasrat verbala? (02.02.2025)