To se mi snad zdá

To že Nicolas Cage nebyl za svou roli nominovaný na Oscara prostě nechápu. Ten chlap sveřepě táhne tuhle podivnost s takovou tou svojí suverenitou, s kterou se dokáže napasovat do rolí, ve kterých by si připadali všichni ostatní absolutně mimo. On to dává na první dobrou. Rozhodně jeden z nejlepších a nejzajímavějších herců historie. To v čem kolikrát hraje, je samozřejmě na dlouhou debatu a minimálně svůj speciál by si tento borec na Moviezone zasloužil. Dream Scenario je přesně ten typ filmu, který od studia A24 nejen chceme, ale potřebujeme. 70% (12.03.2024)

Ani několik týdnů po projekci si nejsem jistý, jak se k ambiciózní hororové novince od A24 vlastně postavit. Jde totiž o kompetentně zpracovanou kombinaci faktorů, které v jejich tvorbě už pár let vídáme a které obvykle zábavně a neotřele posouvají možnosti hororového žánru o kus dál. Zde se však nejde zbavit dojmu určité vyčpělosti, vyprázdněnosti a spoléhání se na údernost samotného námětu. Ten přitom skutečně poutavý je a pouhé řemeslně zdatně zpracování jeho očekávaného vývoje vydá na několik desítek minut příjemně diskomfortní zábavy.   Postupem času ale přestanou řeči o Jungovi a Mandelově efektu, přirovnávání Cageovy postavy k Freddymu Kruegerovi či satira na moderní influencerské startupy stačit a divák by chtěl něco silnějšího, hlubšího; což ale nepřijde. Výsledkem působí trochu nedotaženě a příliš spokojeně se sebou samým podobně jako třeba novější epizody Černého zrcadla. I tak jde o vtahující podívanou, jež dokáže udržet pozornost a napětí – jen je škoda, že do sebe jednotlivé dílky skládačky nakonec tak úplně nezapadnou. (19.01.2024)

Patrně nejoriginálnější film roku, který má v sobě spoustu pravd o našem světě, i když primárně jde ,,jen" o svéráznou satiru na téma antidemokratického fenoménu cancel culture. Nicolas Cage téměř přesně po dvaceti letech vstoupil do téže řeky a ve filmovém déjà vu dal vzpomenout na svou nezapomenutelnou roli v kultovní Adaptaci režiséra Spikea Jonze a bez nadsázky geniálního scénáristy Charlie Kaufmana - kteréžto osobnosti v sobě opravdu překvapivě a nečekaně spojuje norská režisérská kometa Kristoffer Borgli. Jungovská invaze hlavního hrdiny do kolektivního nevědomí proložená prvky rodinného dramatu i sociálního hororu s popkulturními aluzemi na Freddyho Kruegera z béčkové hororové série Noční můra v Elm Street jsou něco tak bytostnně postmoderního a synkretického, že to přesně zrcadlí tuhle prazvláštní a nečitelnou dobu. Směs fantazie, neotřelého humoru, násilí, satiry, reflexe rozmarů popkultury i světa rychlokvasných jepičích celebrit a brilantní herecký výkon Nicolase Cage, to je, oč tu běží. Jen škoda, že ke konci Borgli úplně přesně nevěděl, kam se svým originálním konceptem do/jít... (31.12.2023)

To sa mi snáď zdá ... Nicolas Cage si zahral v dobrom filme? No nie tak zhurta. Dream Scenario má síce ďaleko od snímkov, v ktorých Cage hrá posledné roky zvyčajne a jedná sa o seriózne natočenú indie drámu, avšak nedotiahnutú úplne do konca. Napriek originálnemu námetu (Cage sa začne ľuďom zjavovať vo sne) sa v jadre jedná o pomerne jednoduchú satiru na slávu a pominuteľnosť úspechu na internete, vrátane súčasnej toxickej cancel culture, akurát zabalenú do formy indie drámy, ktorá dokáže byť miestami vtipná, miestami vážna, miestami podivná a miestami aj trápna. Nie zle natočené, ale na mňa tá celá metafora fungovala len tak z polovice, pretože od prvej chvíľe je až príliš priamočiara, bez možnosti nejakej vlastnej divákovej interpretácie a navyše v závere vyšumí úplne do prázdna. CELKOVO: 6/10 (24.12.2023)

Přiznávám bez mučení: velká očekávání, která jsem do filmu vkládal, zůstala z větší části nenaplněná. A mrzí mě to. Filmu jsem fandil, protože to vypadalo jako reminiscence na starší Gondryho filmy a trailery zároveň napovídaly i jistou souvislost se sociálně sžíravými kousky Rubena Östlunda. Výsledek nakonec není zlý: formanovské komediální trapno cáká z filmu každým coulem a právě takovou emoční působivost mají i některé scény v druhé půlce filmu, kde se černá komedie pomalu mění v psychologické peklo určené ústřední postavě. Největší problém ale zůstává "co tím chtěl vlastně režisér říct?" Některé pasáže mě coby diváka hned od počátku vedly k tomu, že můj odhad, že Borgli míří k společenské satiře, je správný, ale těchto pasáží je v celkové stopáži nakonec poskrovnu a pohříchu nemíří jedním směrem, takže rozmělňují svoje sdělení. Sociální sítě, mediální hysterie, využívání lidí jako marketingového produktu, postup po kariérním žebříčku... Všechna tato témata jsou ve snímku zastoupená a zesměšněna, ale vždy jen epizodicky. A samotný závěr filmu se jim všem elegantně vyhne a vytvoří mikrozápletku, která v zásadě vůbec nenavazuje na předchozí děj. Zkrátka - očekávání velká, ale dopadlo to jako vždycky. Což je škoda, zejm. s přihlédnutím ke skvělému Cageovi a (sic!) Michaelu Cerovi. (12.01.2024)