Svítání Zulů

Pribeh o tom, ako raz nobl anglicania prisli do afriky aj so svojim striebornym servisom.....a odisli s dlhym nosom :) Skutocny historicky velkofilm, ktory ani minutu nic nezostava dlzny tomuto zanrovemu zaradeniu. Jeden z filmov, ktore by som naozaj rad videl na velkom platne. Presuny obrovskych armad po nedohladnych africkych planach su nemierne posobive. A to je este umocnene faktom, ze armadu smozrejme nenahradzaju ziadne efekty, ale su to skutocne masy ludi. Poviem vam, ked jeden anglicky velitel vyjde na kopec a vy spolu s nim prvy krat uvidite monstroznu armadu Zulu rozlozenu okolo jazera, to je fakt nadhera. Tou skvelou hudbou a obrovskymi planavami mi pripomenul zanrove filmy ako napr. Vinnetou, za co som velmi rad, pretoze nepoznam vela kuskov, co mi ponukli podobnu skvelu, dobrodruzne ladenu atmosferu ktora ma vtiahne, a zo mna sa stane jeden z tychto jazdcov s vetrom vo vlasoch, cvalajucich po nedohladnej divocine. (9/10) (03.08.2007)

Tento film působí jako chladnokrevná rekonstrukce jedné hodně zbytečně prohrané bitvy. Pokud je někdo fanda do vojenství, tak musí být nadšen, protože film nechává vhlédnout poměrně hluboko do útrob anglické vojenské organizace té doby. Detaily ze zásobování proviantem, či střelivem, nebo kolíkování dostřelu, dělají film realisitckým. Nazvdory tvrzení některých příspěvků zde, se mi válečné scény zde zdály velice povedené. Myslím, že režisérovi se dojem masy lidí podařilo vytvořit znamenitě, obzvlášť pokud divák sleduje film v původním širokoúhlém formátu bez ořezu. Britové jsou zde vykreslení jako stateční, nicméně povětšinou tupí a zpupní válečníci, jejichž systém boje se s tím jak dostávají výprask stává čím dál tím více úsměvnější. Snad jedinou nevýhodou tohoto filmu je přísná až neutralita. Ano je zde pár kladných a záporných postav, ale přeci jen zde není žádný faktor, nebo osobní rozměr, který by vzbuzoval emoce. (01.12.2010)

Rádím vám všem dobře, přečtěte si heslo bitva u Isandhlwany na anglické wikipedii a doplňte to britsko-zulskou válkou ze stejného zdroje. Dozvíte se více a možná bude lepší i umělecký dojem - tam totiž to předkládání faktů, dílčích historek a hodnocení bude působit podstatněji přirozeněji a organičtěji. +++++ Svítání Zuluů není vyloženě špatný film, dokonce i klady na něm nalézám. Je dosti věrný historii. Bitvu pojímá neokázale, jako střet masy Britů a ještě větší masy Zulů. Osobní hrdinství v ní má jen málo prostoru, jakmile dojde na chladné zbraně, je jen otázkou několika vteřin, než si vás najde zulský asagaj. Je ovšem škoda, že ty tisíce komparzistů se využívají ve velkých celcích hlavně před bitvou, v bitvě spíše výjimečně. Tam převládají klasické záběry střetů několika desítek herců. Jasně, není to sranda, uřídit pohyby kamery a takové spousty herců, mají-li dělat víc, než přeběhnout pláň - snad aby člověk radši nebyl režisér, ale rovnou generál... +++++ Ta mnou zmíněná neokázalost žel není důsledná, skoro celou bitvu hraje dramatická hudba, která ovšem spíše vyvaluje z diváka adrenalin, než aby jej tížila. Ten si tak může bitvu s ohromeným výrazem užít. Tedy, užil by si ji, kdyby v jiných aspektech ohromující byla. Dojde i na zpomalenou smrt statečného velitele - zase měl jednou někdo hezčí smrt než vojíni a poddůstojníci. Předchází ji nepřirozená glosa nad mrtvým klukem. Taková, aby divák pochopil, že si má uvědomit jakousi životní ironii. Ach jo. Silné **. (13.10.2014)

Tohle je vlastně prequel mého milovaného snímku Zulu. Cy Endfield, režisér původního skvělého filmu, se tentokrát posadil k psacímu stroji a rozhodl se nám ukázat, kdo, jak, s kým a proti komu bojoval v bitvě u Isandhlwany, v té, jejíž následky vidíme na začátku Zulu. Režie se chopil Douglas Hickox, obsazení je vskutku hvězdné, k dispozici tentokrát bylo i mnohem více komparzistů a vlastně úplně všeho… Tak kde se u všech čertů stala chyba? Mr. Endfield promine, ale tou chybou je právě jeho scénář. Sice si dal záležet na tom, aby příběh zaplnil co největším počtem skutečných postav, jenže zapomněl je jakkoliv rozepsat, charakterizovat, prostě přiblížit nám. Čili než začne bitva, kterou divák vyhlíží už od úvodních titulků, uplyne něco přes sedmdesát minut, během nichž se spolu baví strašně velké množství lidí, kteří mají tváře Burta Lancastera, Petera O´Toola, Nigela Davenporta, Boba Hoskinse, a nebýt toho, že je hrají právě tyhle veličiny, neměli bychom ani páru, o koho jde. Z filmu se brzy stane nezřízený chaos (ne nepodobný oné bitvě) a každý divák, který si udrží přehled o tom, kdy se armáda rozdělila na části, kde která z jejích částí právě je a na koho to ti Zuluové útočí, má můj obdiv. Ano, když začne vyhlížená a musím říct, že dobře natočená šarvátka (která se ovšem ničemu ze zmíněného filmu z roku 1964 nevyrovná), je to už všechno jedno… Ale takhle dobrý film nevypadá. O tom, jak jsou tu angličané vylíčeni jako hrdinní rekové a černoši jako ta nejhorší cháska, ani nemluvím.__P.S. Elmer Bernstein se Johnu Barrymu nevyrovnal jedinou notou.__P.P.S. Zulu je nepřekonatelné, kdyby o tom někdo pochyboval. (05.02.2012)

Tak se kdysi točily historické velkofilmy. Krásný kontrast dobové viktoriánské načančanosti a tvrdé reality. Scéna na zahradní slavnosti, kde všichni mluví vznešeně a představují si vedení války v bílých rukavičkách skvěle vyjadřuje dobovou mentalitu vyšší společnosti, pocit nadřazenosti a neomylnosti. Bitva na konci natočená hezky postaru, se spoustou komparsu, působí mnohem opravdověji než počítačem namnožené armády dneška (I když do Bondarčuka tomu něco chybí). Líbí se mi scéna, kde seržant, který vydává munici, pomalu odšroubovává víka, zatímco vojáci na něj řvou aby přidal. Škoda, že takhle se už dnes netočí. (19.04.2010)