Po smrti

Názorná definice odpadu! a to mám zombie horory poměrně v oblibě. Zlatej Bianchi, zlatej Lenzi i s Francem a D´Amatem, jen ne proboha Fragasso! Klidně bych odpustil i scenář plný nelogičností a naprostých nesmyslů, ale i na poměry průměrných zombáren je zde opravdu příšerná režie a herecké výkony jak z toho nejlacinějšího porna. Ze začátku jsem se ještě náramně bavil nad amatérismem a ofláknutostí celého "filmu", ale postupem času mně tyto aspekty čím dál víc iritovaly. Nehorázná sračka! (07.07.2005)

Osmdesátkové zpestření :) co už může být víc „italy-retro“, než After Death. Zombíci-hadráři, vymykající se běžnému trendu (bezva skoky; Olympoška je tutově nemine). Jen svádím boj s nepatrnou nedůvěrou pro (to si neodpustím) mužskou část, jejichž chování, zvlášť ve vypjatých situacích hraničí až s dětinskou naivitou (kdy do sebe drsný chlapi nechají kousat: vzchopte se kurňa). Úvodní pop rock pecka Living after death navnadí na: tak si tuhle klasiku nenechte utéct. (07.09.2010)

Tentokrát z hlíny probudil nebožtíky Claudio Fragasso. Tento Matteiho kolega a spolupachatel se podílel na skvělých trashových kultech VIRUS či ZOMBI 3. Jeho příspěvek však není tak vymazlený jako zmiňovaná díla. Úvod je bezchybná ukázka atmosférické gore řežby po Italsku. Když však nastoupí na scénu extrémně nezajímavý hrdinové kde chybí nějaký záškodník či magor a zombie jsou najednou spíše jako nemrtví nindžové tak původní nadšení opadne. Přečtením z knihy mrtvých se přeci jen zablýskne na lepší časy ale je vidět že režisér ale skutečně neví kudy kam a nechává hrdiny stát prakticky na jednom místě kde provádí ale neuvěřitelně nelogické rozhodnutí a jejich bezmozkové chování mi kolikrát zastavilo srdeční tep! Neuvěřitelné i v rámci žánru. Přesto se stále jedná o řádnou zábavu kterou fanda těchto chuťovek jistě ocení. A ten úvodní pop rockový song není špatný:-) (07.03.2010)

Pomalu (ale jistě) se ze mě stává zanícenej fanoušek filmů Claudia Fragasseho. Troll 2, Virus, Monster Dog, a teď konečně Zombie 4: After Death. Všechno výsostně zábavnej trash, u kterýho se člověk nemá šanci nudit. Jen ty jeho Krysy mnou otřásly, to už byl moc velikej očistec. U After Death jsem tušil, že se budu bavit hned jak zazněly první tóny ustřední hitovky. Načež se okamžitě rozjel pěknej a atmosférickej splatterfest, jak kdyby Claudio točil pokračování Démonů. Jsme vrženi rovnou do akce, žádný obkecávání a jede se. V druhé třetině se sice trošičku zpomalí, ale furt je to díky vynikajícímu castingu, a plejádě rázovitých figurek skvělá zábava. No a v poměrně dlouhé závěrečné části filmu, už akce stíhá akci a postavy padají jak hrušky, jak se ti podivní zafačovaní ninja zombíci činí. Za mě velice dobrý a už se těším na Únik z temnot. (01.01.2020)

Tři jsou brány nebeské, ty jsou v duši, tři jsou brány pekelné, ty jsou v zemi. Voodoo, magie, brány temnoty byly otevřeny. Ostrov se proměnil v peklo na zemi, kde mrtví chodí a požírají živé. Vědecká komunita hledající zde lék na rakovinu před lety zmizela. Po dvaceti letech se sem vydávají dva vědci a vědkyně, aby se pokusili po nich najít stopy. Současně u ostrova přistane loď skupiny lidí, co milují dobrodružství. Tedy až na jednu pasažérku, která měla v poslední době právě o tomto místě noční můry. Klasický italský zombie film, který vypadá, jako by spíše vznikl na sklonku 70. a začátku 80. let. Příjemný zamlžený vizuál, nádherná džungle a rychlí nemrtví, co jsou zakuklení jak nindžové. Gore je fajn, i když se sním šetřilo - vydloubnuté oko, utržený obličej, rozervaná hruď a oblíbené zombie zákusy. Solidní jsou i masky. Příběhově nic nového, a kdo zná italskou zombie produkci, nijak zvlášť překvapen nebude. Za samotný závěr ale jednu hvězdu přihodím. Postavy jsou troubovité a jeden z maníků zjistí, co znamená, když nedodržíte slib. Já mám tyhle snímky rád, ale doporučil bych jen příznivcům žánru. (09.05.2021)