Přání smrti II

Až zoufale viditelná snaha o narovnání pokřiveného obrazu hlavního hrdiny. Kersey už se neplíží temnými uličkami, aby odpravil víc než deset malých černoušků s kudlou, ale vyprovokován vraždou své dcery, pro niž však víceméně vůbec netruchlí, vydává se za spravedlivou odplatou pro skutečné pachatele tohoto hrůzného činu. Jaká velká změna! Celý jeho plán pak spočívá v tom, že si zamluví pokoj v jedné ze špinavých čtvrtí Los Angeles, převlékne se do kostýmu bezdomovce a chodí na dlouhé procházky s pistolí v kapse. A světe div se, ono to funguje! A to natolik dobře, že každou noc potká jiného z vrahů a může se s ním vypořádat. Skvěle promyšlené! Druhé Přání smrti už není nic než pokleslé a opravdu hloupé béčko s toporným Bronsonem (kam se poděl Harmonika?). Zopakuju si ještě trojku, kde mám tušení, že se konečně objeví kýžená nadsázka, zde mi jedna povedená hláška (Věříš v Ježíše? - Ano, věřím. -Tak se s ním potkáš - Prásk!) vážně nestačila. (08.12.2018)

"TY VĚŘÍŠ V JEŽÍŠE KRISTA? TAK SE S NÍM SEJDEŠ." Jestliže v prvním díle jsme byli svědky dramatického a uvěřitelného přerodu pacifistického liberála v chladnokrevného vigilanta, druhý díl na psychologii a sociální komentář rezignuje a rovnou vysílá Kerseyho znovu do akce, tentokrát ne nahodile čistit ulice (New York vystřídalo neméně zločinné Los Angeles), ale vystopovat a zlikvidovat konkrétní pachatele. Narozdíl od jedničky tak Kersey činí zcela automaticky (nepočítáme-li jeho krátké rozjímání při štípání dříví), systematicky (najme si byt, kde se převléká do "pracovního") a bez byť jen náznaku pochyb či zábran, přičemž si opět najde své sympatizanty. Druhé PŘÁNÍ SMRTI vzniklo dlouhých osm let po prvním filmu a v jiné dekádě a trpí obvyklými neduhy pokračování - nulová návaznost a rozvíjení původní zápletky, pouze tupá vybíjená s vyšším bodycountem a rapecountem. Není divu - jde o první spolupráci Bronsona s fabrikou na levná akční béčka Cannon Films Menahema Golana a Yorama Globuse, pro kterou pak točil po celá 80. léta. Mimochodem, po mladičkém Jeffu Goldblumovi v jedničce, si ve dvojce odbývá své těžké začátky ještě neznámý Laurence Fishburne a objeví se tu i Bronsonova manželka a častá filmová partnerka Jill Ireland. Třetí hvězdičku dávám čistě z nostalgie a dodnes nepřekonaného traumatu, které mi ten film způsobil v pubertě. (16.01.2007)

Jednička byla mrazivý thriller a dvojka už spíš pokukuje po akčním žánru. Paul se možná až moc rychle vzpamatovává z další životní katastrofy a ztráty. Čas ve filmu ale někdy až nešikovným tempem chvátá kupředu, takže se na nic nečeká a jde se do akce. Z dnešního pohledu místy poměrně přísný násilí a maličko tupoučká naháněná šmejdů pro mě stále má svoje kouzlo sirové pomsty. 70 procent (19.08.2018)

Je škoda, že je tu návaznost na konec prvního filmu celkem slabá, navíc se s postavami zachází trochu nešetrně, ale musím uznat, že Charles Bronson se mi tentokrát jako mstitel líbil o něco více než v prvním filmu. Také je fajn, že si to zachovalo svou explicitnost, i když se jede v podstatě jen podle jedné šablony. (25.03.2018)

Úspěšný architekt, magnet na sígry a samozvaný kat Paul je zpět, jen v L.A. a pro tentokrát s Berettou. Dvojka už moc přes kopírák, samoúčelnější, ve porovnání bezduchá, nudnější a jednoznačně o pomstě, 8 let je na tváři Bronsona znát. Přesto sequel celkem se ctí. Zatímco další pokračování už vypadají na vyloženou ztrátu času. (04.03.2018)