Nevinné tahy

Mladý nadějný šachista ve víru a podivném mixu soubojů životních priorit. Na jedné straně vyumělkované dobro, reprezentované Benem Kingsley, no na druhé straně stojící Laurence Fishburn a jeho ulicová moudra. Zorientovat se v těchto životních šachách není úplně snadné, ale pokud Vám pomáhají Joan Allen a Joe Mantegna, dá se to zvládnout. Výše jmenovaní tenhle film v pohodě utáhnou, neboť se jedná o (budoucí) hollywoodské superstar. (04.05.2021)

"Jezdec na E7!". "Cože? Vole hrajeme Člověče, nezlob se!". "Aha, kruci včera na mě zase řvali kámoši v knajpě, že nejde v pokeru udělat Královský gambit....já věděl, že se na ten film nemám dívat!" Sedmileté dítě, které je analytickým géniem, je noční můrou každého rodiče. Malý pomeranč je ale výjimkou, potvrzující pravidlo. I přes své superlativní nadání zůstává roztomile dětským s typicky nevinnou bezelstností. Hluboce lidsky laděný příběh z prostředí černobílých bitev, zářící atmosférou a skvělou kamerou. Nevinné tahy rozhodně neurazí žádného diváka v žádné denní době, přihlédneme-li k tomu, že Zaillian v životě hrál tak maximálně piškvorky, a tak musí dodnes přijímat výhružné dopisy od Garry Kasparova a na rohožku našlapovat opatrně, nedal-li mu pod ni minu. (27.07.2013)

Príjemný film, na ktorý sa dobre pozerá. Mám rád šach, preto ma vo filme zaujali hlavne tie scény, ktoré sa venujú tejto kráľovskej hre. Po dramatickej stránke boli veľmi dobre spracované a zaujímavé. Miesta mimo šachovnice síce už také dobré neboli - trochu mdlé, ale našťastie to aspoň trochu dorovnával sympatický chalanisko a jeho herecký prejav. Myslím, že ten, kto má rád šachy bude spokojný. 70/100 (02.04.2017)

Ta nejlepší a nejkrásnější reklama na šachy. Tomuto filmu se může málokterý jiný se šachovou tématikou stěží přiblížit. Přestože chyb je tu jak máku a kdybych měl vypsat všechny prohřešky proti šachovým reálím, byl by to nejdelší čsfďácký komentář. Čím méně toho o šachu víte, tím více se vám bude líbit, protože vás nebudou dráždit věci, při kterých šachistovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Starý Waitzkin napsal knihu o svém synovi, který ovšem tolik výjimečný nebyl a na titul velmistra nakonec nikdy nedosáhl. Narozdíl od vzývaného Bobby Fischera, který se stal symbolem polarizovaného světa ve studené válce, kdy se mu jako prvnímu Američanovi podařilo narušit sovětskou hegemonii, když se stal prvním americkým mistrem světa. Narozdíl od Waitzkina byl typický Američan, který šel tvrdě za vítězstvím. Dle mého názoru to byl ovšem arogantní antisemitský zmrd, přestože sám byl židovského původu. Na druhé straně společně s Kasparovem asi nejlepší šachista, kterého kdy tato planeta viděla. To vše k géniům patří, ale to je zase jiná pohádka ... (19.06.2010)

No, takže nakonec se rozepíšu trochu víc... vedle vynikajícího Kingsleyho a ucházejícího dětského herectví mají Nevinné tahy ještě pár kladů, které samozřejmě vůbec nesouvisí s šachem. Josh během filmu prohlásí naprosto dokonalou větu: "Možná není nejlepší být nejlepší". V tom nakonec spočívá hlavní přínos filmu. Pokud se chlapec rozhodne využít svého talentu, čeká ho předčasný konec dětství, k němuž má stále silný vztah, což je lehce znázorněno nejen motivem hraček. Jediný, kdo to pochopitelně chápe, je jeho matka, přirozeně se toho bojí, a proto ignoruje bojovnou snahu mužských postav kolem Joshe. Mužské postavy jsou tu vlastně největší záporák, protože ve své ješitnosti tlačí Joshe do něčeho, na co zatím není připraven. Film by logicky měl skončit hodně krutě, ale vzhledem k tomu, že primárně jde o rodinné biografické drama, jisté zjemnění chápu, i když Waitzkin to měl během svého vzestupu rozhodně těžší. Také adorace Fishera není úplně na místě, protože ačkoli šlo o vynikajícího a vynalézavého šachistu, jako člověk zrovna za moc nestál a svými arogantními požadavky ohledně pravidel a následnými rasistickými, xenofobními a dokonce antisemitskými výroky oprávněně naštval celou Ameriku. Nicméně film alespoň mile naznačuje, že škvelý hráč šachu může být jinak naprostý kretén. Teď se ale musím dostat k hlavnímu tématu filmu, k němuž přistupuje neuvěřitelně diletantsky. Vlastně jediné dvě věci, kde film diváka lacině neoblbuje, jsou pravdivá prohlášení o chybných výpadech dámy a také o zbytečnosti bleskových partií v parku nebo turnajů ve švýcarském stylu, které s vážným šachem opravdu nic společného nemají. Jinak se tu na šachovnici vždycky dějí naprosté hovadiny, od srandovních lapsů scénáře ("Máš tu kombinaci na mat čtvrtým tahem." - "Jezdec na c8" - "Výborně, máš deset mistrovských bodů" = kde se sakra ztratila ta čtyřtahová kombinace?) až po povrchní dramatizování jako ústupek neznalému divákovi - ve finální partii Josh nejprve přijde naprosto hloupě o dámu, pak ji pro změnu sebere soupeři ještě díky hloupější chybě, ale to nevadí, protože následně uvidí DVANÁCTITAHOVOU kombinaci k vítězství. Opravdu nevím, proč je takový problém alespoň povrchně dodržovat jisté principy šachové hry - navíc partie Waitzkina byly přece zapisovány a tvůrci je mohli na plátně přehrát. V jistém smyslu to chápu - šach je nesmírně napínavá a fascinující hra, ale bohužel jen pro ty, kteří ji ovládají, protože její krása se neodehrává na šachovnici, ale v hlavách hráče nebo diváka, který počítá budoucí tahy. Explicitní dramatizace je tedy pochopitelná a nepochybně rozšiřuje diváckou základnu, ale pro (dokonce i okrajově) zasvěceného diváka nemá nejmenší šanci obhájit sama sebe. Nicméně - a to platí pořád - pokud s šachem nic společného nemáte a ani nechcete, přičtěte si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdu. 60% (23.02.2013)