Režie:
Quentin DupieuxScénář:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHudba:
Thomas BangalterHrají:
Anaïs Demoustier, Edouard Baer, Jonathan Cohen, Gilles Lellouche, Pio Marmaï, Didier Flamand, Romain Duris, Agnès Hurstel, Jean-Marie Winling, Marie Bunel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Daaaaaalí! je hravý a místy velmi vtipný fiktivní dokument se spletitým dějem, který se skládá z překrývajících se snových sekvencí, nepředvídatelných skoků v čase a kde samotného umělce ztvárňuje pět různých herců. Nervózní lékárnice, která se stala novinářkou, musí vymýšlet stále důmyslnější finty, aby ji Dalí, který si na oplátku klade stále bizarnější požadavky, poskytl slíbený rozhovor. Opakovaně se setkávají, jenže Dalí pokaždé rozhovor předčasně ukončí a požaduje, aby producent slíbil rozhovor natočený „největší kamerou na světě“. Mezitím mistr navštíví večírek, kde jistý kněz vypráví o neustále se opakujícím snu. Film se proměňuje v zábavnou noční můru, v níž je sen součástí filmu, film součástí příběhu a příběh součástí snu a tak dále stále dokola. Kdo jiný by mohl lépe natočit takto duchaplnou poctu slavnému surrealistovi Salvadoru Dalímu než francouzský mistr absurdního humoru Quentin Dupieux. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (41)
Jak uděláme film o Dalím? Surrealisticky! Hrát ho bude pět herců a nic nebude dávat smysl, protože divák nepochopí, kde je začátek a kde konec! Z počátku jsem se malinko nudil, ale jak snovost nabírala na obrátkám, naprosto mě to vtáhlo. Zejména opakující se gag s knězem je naprosto geniální. Víc takových filmů... a nebo ne, protože to by pak byla nuda, kdyby byly všechny stejné. Hodnocení: 80 % ()
Moc jsem netušil, na co jdu. Pondělí, co dělat, když ne kino. No, i po shlédnutí úplně nevím, co to bylo. Já si tam našel komedii, lehce ve stylu Monty Python’s o umělci s velkým U a novinářce, která s ním chce udělat rozhovor. Nicméně, můj popis rozhodně nedokáže obsáhnout to, co jsem viděl. S časem a vlastně i prostorem si to moc hlavu nedělá a je to vskutku zajímavý zážitek. Zvláštní film, humorný, užil jsem si herecké výkony, ale do kina bych na to asi nikoho neposlal. 60% ()
Pozor Daaaaali! je imperatív! Pocta Dalímu a Bunuelovi. Veľmi vkusná, svižná, dobre zahraná (Edaouarda Baera by som si so skutočným Dalím aj pomýlil). I keď vo filme nie je nič dychberúce, nosné, je to veľmi dobrý rýchlokurz do myslenia a umenia Dalího. Film sa zaoberá viac jeho personou než ním samým, ale všetko je to v koncepte, drží to tvar a baví. Minutáž presná. Veľmi, veľmi príjemný film. ()
Daaaaaalí ! je geniální Dupieuxův majstrštyk, který je postavený na vnímání filmu, jakožto svébytném druhu umění, a tak je s ním pracováno. Neexistuje zde jeden správný výklad filmu, tak jako je tomu v drtivé většině ostatních titulů. Film umožňuje divákům naprosto volnou interpretaci toho, jak na ně snímek působí, a to splňuje na výbornou. Daaaaaalí ! je naprosto geniálním, sofistikovaným a originálním kinematografickým dílem, které by měl v životě vidět každý. Pro mě osobně je Daaaaaalí ! hravou a extrémně pohodovou surreální podívanou, která pojí dohromady snovou a paralelní realitu do jednoho obrazu, nabízí strhující a velmi vhodné mixování žánrů, a také nadstandardně kvalitní práci s kamerou. Byl jsem naprosto ohromen. Výjimečné dílo světové kinematografie. Plná palba, tady nepřipadá do úvahy nic jiného. 💯 (16.04.2024, ČSFD projekce v Edisonu Filmhub) ()
Malý vtipný experiment, ktorý využíva surrealizmus do divácky znesiteľnej miery a prináša tak zaujímavé a vtipné scény tak trochu zacyklené do seba, ale stále pomerne prehľadné, resp. do divácky znesiteľnej miery a prináša tak zaujímavé a vtipné scény tak trochu zacyklené do seba, ale stále pomerne prehľadné, hoci vzhľadom na materiál mohli tvorcovia zaexperimentovať ešte viac a vyťažiť z látky ešte viac alebo ešte viac, čo je tak trochu škoda, keďže potenciál tu bol skutočne neobmedzený (najmä pokiaľ ide o Dálího tvorbu). ()
Galerie (26)
Zajímavosti (6)
- Dva slávne Dalího obrazy sú vo filme znovu predstavené ako živé obrazy: „Nekrofilná fontána tečúca z klavíra“ (1932) a „Priemerná jemná a neviditeľná harfa“ (1932). (Arsenal83)
- Quentin Dupieux sa pri tvorbe filmu inšpiroval filmom Luisa Buñuela Skrytý pôvab buržoázie (1972), ktorý sa sa odohráva prostredníctvom prelínania, série sekvencií medzi snom a realitou. (Arsenal83)
Reklama