Sladký čas Kalimagdory

Prvých 15 minút zaujímavých a hravých. Bol som neuveriteľne natešený, že uvidím niečo nové a krásne - minimálne formálna stránka a načrtnutie príbehu tomu nasvedčovali. Posledných 5 minút s príchodom Magdy Vášáryovej je nádherných a poetických. Až mi bolo ľúto že jej vo filme nebolo viac. A zvyšok? Zvyšok je zlepenec scén, situácií a póz, ktoré ma unavovali a znechucovali. Hlavný hrdina nebol natoľko charizmatický aby utiahol celý film a snaha o nejakú psychológiu sa tiež nekonala. Nečítal som knihu, takže neviem posúdiť do akej miery je to film Laholu a do akej Weissa, ale pravdou je, že ma film dosť sklamal. Slovenské filmy na prelome 60 a 70 rokov mi prídu strašne neúprimné. Bez duše a bez emocionálnej hĺbky. Možno že je to len mnou, ale pre takého filmy som nikdy nemal pochopenie a asi ani mať nebudem. Najviac ma mrzí, že to naozaj vyzeralo zo začiatku pekne. (04.06.2012)

V rámci cyklů našich cyklů, které jsme dosud schopni vnímat - denní, roční životní - je tu zvýrazněn pohyb rokem jako pohyb životem, i když by totéž šlo vyjádřit i v rámci jednoho dne - navíc z pozice diváka je to jen hodina a půl. V tomto smyslu je film dobře zvládnutý, je nápaditý, a po padesáti letech (nejspíš díky své experimentální povaze) dosud svěží. Pozn: V paměti z konce šedesátých mi zůstalo jen to, že je také eroticky odvážný. Pozn. 2: Ano, na konci roku je starý, ale také tlusý, aby mohl hibernovat a na jaře se obnovit - v mém věku už to cítím nějak podobně. (09.11.2018)

Trochu zvláštny film, to musím priznať. Nič podobné som zatiaľ nevidel. Hlavná myšlienka chovania sa človeka podľa ročných období je tak trochu na hlavu, ale film sa celkom vydaril. Koprodukcia so Západným Nemeckom je zjavná, z poniektorých exteriérov bolo jasné, že to nie je od nás, navyše uniformy policajtov vyzerali veľmi podivne, ale len na moment, kým mi došlo, že naši herci hrajú nemeckých policajtov. Hlavná postava-nemecký herec R. Bahr bol predabovaný Ivanom Mistríkom. Z ročných období ma tak trochu nebavilo leto a scény s holohlavým "kefalínom". Veľmi dobre bol urobený záver (zima), kde sa objaví mladá M. Vášáryová , ktorá akoby iba odbehla z natáčania Markéty Lazarovej. Má to pár chýb, ale prevládajú dobré momenty so zaujímavým a ojedinelým príbehom. Slabšie štyri hviezdy. 70%. (22.02.2015)

Experimentálně laděný snímek, kterému dominuje poetický duch surrealistických šedesátých let. Mladý hrdina Jonáš (Rudiger Bahr, skvěle namluven Ivanem Mistríkem) se během čtvero ročních období mění od rozverného dítěte až po nevrlého a spánkem unaveného člověka. Symbolika v tomhle ohledu je podobenstvím života samého. Zvláštní obrazy, erotická atmosféra, hravá a velmi nápaditá kamera. Film vznikl v koprodukci s tehdejším Západním Německem, děj je však metaforicky situován kamkoliv. Předloha byla napsána podle knihy Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu, kterou si musím brzy sehnat. Škoda, že režisér Leopold Lahola brzy po natáčení zemřel ve věku 49 let, moc by mě zajímala jeho další tvorba. Pěknou roli zde má Magda Vašáryová, jejíž krása je stejná jako u Markety, kterou dotočila o rok dříve. Všechno tohle je pak zabaleno do komfortního, barvami hýřícího vizuálu, u kterého bych šedesátá léta nehádal ani náhodou. (02.06.2021)

Surrealisticky laděný snímek o neslučitelnosti přirozeného, přírodního rytmu s tím konvenčním, společenským předkládá divákovi již svými prvními obrazy novou životní formu: mladík Jonáš na ploše jediného kalendářního roku prochází celou cestou lidského bytí – od dětství po stáří. Nejde však o výjimečnou odchylku, nemoc nebo zmocnění, ale o střípek neznámé mythologie, na niž tuto anomálii povyšuje především příchod druhého, podobně disponovaného člověka – Damby. Kolik jen je takových a odkud přicházejí? – Slibný námět zpracoval Leopold Lahoda opravdu nevšedně: dominanty jednotlivých životních období vyhranil do krajnosti, a hrdinu tak obestřel mlhovinou šílenství. Chorobná hravost dětinství se přelévá v nezkrotnou živočišnost léta, aby se uzavřela nezvladatelnou ospalostí podzimních týdnů, která již předjímá zimní spánek. Zatímco Damba možnou nestabilitu v proměnách rozřešil tak, že se hned po probuzení začíná důsledně vztahovat k létu, Jonáš se každým svým krokem míjí se světem, v němž se pohybuje, a své místo si musí vyvzdorovat – než o ně zákonitě přijde: s trpkou pravidelností klame všechna očekávání. S létem ztrácí svou dětskou nevinnost a nechávaje se ochočit, odchází, aby prosníval svůj zimní sen v náručí své vysněné Kalimagdory. (21.03.2024)