Sladký čas Kalimagdory

V rámci cyklů našich cyklů, které jsme dosud schopni vnímat - denní, roční životní - je tu zvýrazněn pohyb rokem jako pohyb životem, i když by totéž šlo vyjádřit i v rámci jednoho dne - navíc z pozice diváka je to jen hodina a půl. V tomto smyslu je film dobře zvládnutý, je nápaditý, a po padesáti letech (nejspíš díky své experimentální povaze) dosud svěží. Pozn: V paměti z konce šedesátých mi zůstalo jen to, že je také eroticky odvážný. Pozn. 2: Ano, na konci roku je starý, ale také tlusý, aby mohl hibernovat a na jaře se obnovit - v mém věku už to cítím nějak podobně. (09.11.2018)

„Miluji dveře. Každé vedou jinam a netuším, co je za nimi." Neřekl bych fantasy, jelikož magie zde není. Což ale neznamená, že samotný snímek není magický. Jde spíše o podobenství. Poetický příběh, v němž mladý muž Jonáš prochází ročními obdobími tak, jako člověk od narození prochází jednotlivými životními etapami. A když přijde stáří, podzim života, je čas najít si místo k dlouhému a nerušenému spánku. Hravost, barvy, život, vášeň, ale i vztek, zadumanost, nevrlost. Jedna z nejpůvabnějších scén se odehraje pod stolem a asi nejlepší je jaro, kdy ztřeštěné Jonášovo chování nemá hranice. A tichá zima v horách s útulnou chalupou je jako medvědí brloh, kde lze odpočívat až do jara. Ostatně Jonáš nezestárnul ani o chlup, ale vytvořil si patřičné tukové zásoby jako medvěd, aby zimu ve zdraví přežil... (06.05.2021)

Prvních 20 minut se mi líbilo hodně, protože to celé bylo dost zvláštní a byl jsem zvědavý, co z toho nakonec vypadne. Jenže potom už to bylo jasné a já se začínal poněkud nudit. On celý ten film je o průběhu života, od dětství přes dospívání a dospělosti až ke stáří a smrti. Samotný námět ale na 100 minut působí (alespoň na mě, teda) utahaně a zkrátit to tak o polovinu by podle mě nebylo na škodu. Jako středometrážní film by to bylo opravdu geniální. Ale jako celovečerák, co trvá hodinu čtyřicet, tomu sice ocením jisté kvality (jako třeba zajímavé scény, skvělá kamera, či zvláštní poetika nebo vedení děje), ale nadšený z toho být prostě nemohu a spokojený taky zrovna ne. I tak si to nezasloužilo takhle zapadnout... Silné 3* (13.08.2020)

Tak som si Kalimagdoru pozrel ešte raz, aby som verifikoval pôvodné hodnotenie a dopísal komentár, lebo knižnú predlohu z roku 1937 mám stále v knižnici a je to nepochybne zvláštna kniha o ktorej nie som presvedčený, že je sfilmovateľná. Námet nie je nosný. Napriek tomu, je vo filme čo obdivovať, aj keď celok nemá podľa môjho názoru na viac, ako na tri hviezdičky. Výkon Rüdigera Bahra dosť kolíše, ostatní sú často toporní. Páčila sa mi najmä kamera, s ktorou Viktor Svoboda robil všetko čo sa dalo, aby zakryl medzery v scenári. (27.01.2018)

Grotesktný príbeh mladého muža, ktorý žije podľa ročných období. Originálny námet má však v tretej štvrtine problémy, našťastie dokáže dobehnúť do úspešného konca. Laholovi ( premiéry sa nedočkal, zomrel počas dokončovacích prác ) sa podaril natočiť film plný rozmarnej utópie podporený lyrikou aj vďaka talentu nemeckého televízneho a divadelného herca Rüdigera Bahra ( dabing Ivan Mistrík ? ). Nemecká koprodukcia je na filme poznať vďaka reáliam, v ktorých sa natáčalo. (13.07.2018)