Priscilla

V současném klimatu je samostatný film věnovaný vzpomínkám Priscilly na život s Elvisem zřejmě logickým krokem. Elvisův životopis nelze vyprávět bez přítomnosti jeho dětské nevěsty, u které se čekalo až dozraje a dodělá školu, aby se mohla stát matkou... A teď dozrál čas, aby tato bývalá dětská nevěsta promluvila. Jistě, na dnešní poměry byl jejich vztah mírně řečeno "jiný", ale prakticky nic, co by se odehrávalo za zdmi Gracelandu nebylo "normální" nebo jakkoli standardní. Priscilla napsala svou knihu Elvis and Me v roce 1985 a o dvacet let později přidala další, tentokrát sepsanou společně s dcerou Lisou Marií, Elvis by the Presleys. Je otázkou, zda si Coppola skutečně vybrala dobře a našla vhodnou následovnici své Marie Antoinetty. Protože Priscillin příběh je zajímavý, ale svůj vlastní život bez Elvise našla velmi brzy a nikdy jí nic nechybělo. Není to nositelka příběhu, který by se měl díky filmu přepsat. A to je zřejmě největší problém výsledného filmu. Není pro jeho existenci dostatečné opodstatnění. Navíc Coppola nedokázala získat práva na skutečného Elvise a tak se z filmu o jeho ženě stala laciná televizní podívaná připomínají dramata televize Lifetime. (29.07.2024)

Príbeh Priscilly Presley je skutočne smutný. Ako mladé dievča sa nechala Elvisom zbaliť a oprávnene sa tešila jeho záujmu. Po pár rokoch sa ocitla v zlatej klietke zvanej Graceland, kde jej rola pripomínala skôr život život sultánových harem girls. Celé dni len sedela, čakala a dúfala. A keď prišiel "pán kráľ" Elvis, tak sa jej chvíľu povenoval, a potom zas kdesi zmizol. Samozrejme, žiadne výhrady a nároky si dovoliť nemohla, a namiesto toho musela znášať Elvisove manické nálady a romániky. Úprimne mi jej bolo fakt ľúto. Aj keď si treba uvedomiť, že celý príbeh je výhradne prostredníctvom pohľadu Priscilly, takže tam bude asi vysoká miera subjektivity. Ale tak či tak jej akosi dôverujem a mne osobne Elvis ako človek nie je vôbec sympatický (aj keď jeho hudobné aktivity uznávam). 3* (21.04.2024)

Ze začátku jsem byla jako "doprčic, ten film nemá žádnou osobnost, proč je každý záběr tak bez chuti", a jen se to přehouplo za hodinu stopáže, tak jsem celá "no sakra, že by to bylo naschvál". Škoda, ale možná by to bylo až moc trápení jen kvůli filmu, že se v hlavní roli neobjevila mladší herečka. (28.03.2024)

S přihlédnutím k jejím předchozím filmům chápu, co na tématu režisérku zaujalo. Jen nechápu, proč neudělala nic proto, aby zaujalo i diváky. Navíc film kopíruje náladu hlavní postavy, takže všechny režijně nápadité a hravé scény jsou na začátku a závěr je už jen nuda o ničem. Nemusíte se bát vidět Elvise tak, jak si ho stejně nechcete pamatovat, protože z tohoto filmu nezůstane v hlavě nic. Cailee Spaeny je mladá a talentovaná, takže ji ještě uvidíme v příbězích, které stojí za to vyprávět. (24.05.2024)

Začátek musí zákonitě potěšit všechny foot fetišisty. Všichni, kteří hráli v Euforii, se stali světovými hvězdami - Jacob Elordi zcela zaslouženě. Výstižný bad boy se i na roli Elvise zvláště v jeho temných drogových momentech náramně hodí. Zarytým fanynkám a fanouškům může vadit výrazný nepoměr výšky ke skutečnému Elvisovi a ten do očí bijící nesoulad k drobné Cailee Spaeny. Mě osobně to neuráží, spíše naopak vzhledem k osobním preferencím. Pojetí Sofie Coppoly mistrně zachycuje osamělost ve vztahu, manipulaci, toxicitu, prázdnotu a bolest. Křehká Cailee Spaeny svoji Priscillu zahrála bravurně a zaslouží obdiv. Protivná a odporná postava Plukovníka se naštěstí ve filmu vůbec neobjeví, jen se o ní často hovoří. Dagmaru Dominiczyk jsem naposledy viděl v Hraběti Monte Cristo, není se pak čemu divit, že jsem ji už vůbec nepoznal. Velmi zdařilý snímek vhodně doplňující předloňského Elvise. (23.05.2024)