Million Dollar Hotel

Film, který do vás dvě hodiny tluče polopatisticky myšlenku, že svět je jeden veliký hotel, naše duše jsou pokoje a my čekáme na návštěvu krásné Milly, abychom překonali osamělost v zázraku spojení dvou pokojů (rozuměj duší). Každý pokoj má své zvláštnosti, my do něho utíkáme a někdy se v něm zavřeme před sebou a před světem, takže potřebujeme tvrdého vyšetřovatele, i když nás to bude stát skutečnou krev. Davisovo mumlání začne lézt na nervy po pár minutách, doslovný scénář po půlhodině. Hudebníci by měli hrát a ne přemýšlet. (05.11.2008)

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Tento film asi jen tak někoho nenadchne. Příběh vyšetřování smrti podivným detektivem v prostředí zrušenýho hotelu, který obývá plno šíleně pošahaných obyvatel. Celé to s obrazy, rozvláčným dějem, U2, zradou, dlouhými dialogy o ničem, záběry z knihkupectví, smutným koncem, televizním štábem, Tom-Tomem, kterýho sem nepochopil a jeho láskou k psychedelické Eloise tvoří nevšední zážitek. (04.03.2009)

Vím, že se má hodnotit film, ale já musím zmínit především naprosto geniální soundtrack. U2, The MDH Band, Milla Jovovich a další vytvořili nádhernou kulisu… Byla jsem na něm tehdy v kině, s otcem, který však u filmu asi v polovině usnul… :-) Mě ale neuspával… spíše krásně melancholicky naladil… Křehká Eloise a její podivní přátelé v ještě podivnějším zchátralém hotelu. Film 60%, hudba 100%. (09.05.2011)

Hodně zvláštní film. Na jedné straně se mu daří tvořit depresivně sebevražednou atmosféru (ale rozhodně ne díky U2, jejichž hudba je tady až nezvykle nenápadná a nevýrazná), nabízí naprosto jedinečný a zvláštní vztah mezi napůl zmateně, napůl sebejistě působící šlapkou a retardem, a představuje nám ne zrovna sympatickou sebranku exotů, kteří nechutně využívají každé situace, která by zlepšila jejich katastrofální život (který jim ale pravděpodobně naprosto vyhovuje). O tom, jestli je hlavní hrdina Tom Tom fakt úplně blbý nebo to jen hraje, jsem celý film uvažovala, abych nakonec došla k závěru, že není, o čemž svědčí nejen jeho voiceover, procházející celý dějem, ale i samotné finále filmu. To mimochodem skvěle zakončuje celkem rozporuplný film, aby ve vás po titulcím zbyl falešný pocit, že to byl vlastně výborný film. Problémem tohoto je, že se snímek honí za spoustou témat a myšlenek, aby nic nedokončil do konce - na začátku to vypadalo, že se bude pomalu odkrývat povaha mrtvého Izzyho, abychom se o něm nakonec vlastně nic smysluplného nedozvěděli. Postava Mela Gibsona se sice mezi místní podivné existence docela hodí, ale zároveň je tam tak nějak navíc - jeho úkolem je jen rozehrávat situace. Místní podivíni mají podobnou roli, navíc tvoří kolorit celého hotelu. Ve výsledku se ve filmu ale nic neděje, úvod do světa Milion Dollar Hotelu je až moc roztahaný, a to nejpodstatnější se začne odkrývat až na konci. Dvě hodiny byla až moc dlouhá stopáž. (04.05.2007)