Malý televizní kabaret

Tenkrát jednoznačně za 5*, dnes s úsměvem na rtech a s bohužel už s téměř nenávratnou nostalgií i s trochou nadsázky jen za 3*. Ale neříkám že se nejednalo o jeden z nejlepších dětských pořadů-vysoce nadprůměrných v tehdejší tvorbě pro děti který kdy byl na našich televizních obrazovkách odvysílán, a to i z dnešního pohledu. Něžně scénářově přímo poeticky laděný rodinný pořad se spoustou pěkných písniček a zdařilých vystoupeních, kde účinkující humornou formou nabádali děti, jak se mají chovat a se spoustou jiných překvapeních. Slyšel jsem ale pár názorů dnešních třicátníků (a více) a ty říkali že se jejich děti při tomto pořadu už dnes nesmějí-nebo se skoro vůbec nezasmějí. No každá doba má holt své-dnešní děti už jsou odkojení úplně na něčem jiném (ne že by tomu nerozuměli)-takže spíš jim to připadá zastaralé a nemající dnes už co nabídnout a říct. Ale pro mou generaci-když nic jiného nebylo to bylo samozřejmě o něčem jiném.. (04.09.2007)

Úroveň kolísala, ale některé hodně vydařené scénky si pamatuji a mohl bych převyprávět dodnes. Zasněná Molavcová, neurotický Dvořák, vždy elegantní Havelka, kníratý Zedníček... Jako úplně malý jsem to neměl moc rád, ale v trošku pozdějším věku jsem tomu přišel na chuť a docenil kvality. Podobný typ nesmrtelného pořadu pro děti s výkvětem herců se už dnes asi jen tak nenatočí. (26.07.2012)

Tenhle pořad mi nikdy příliš k srdci nepřirostl. Pitvořící se kvartet Dvořák, Molavcová, Zedníček a Gerendáš z nichž ani jeden nepatří k mým oblíbencům.. Ale přiznám se bez mučení, že si dodnes pamatuji ústřední melodii, která se převážně pohádkovému Jiřímu Klempířovi opravdu velmi povedla. (13.04.2013)

"Mně poznáte, neboť jediný budu mít v kapse noviny. Já na hlavě budu mít čepici, kravatu a v ruce krabici. Tak čau!" Tahle vtíravá odrhovačka mě pronásledovala celý dětství a nedávno mi zase začala strašit v hlavě. Začal jsem vzpomínat, jak jsem na tu hrůzu vděčně zíral každou neděli a bavil se. Zajímavý je, jak se časem mění úhel pohledu. Dneska vidím 30+ tajtrdlíky, kteří se podbízivě pitvoří před dětmi a očividně se strašně snaží uválet z prdu taškařici, aniž by věděli, jak na to. Bohužel je to tím, že tahounem pořadu byli kriticky netalentovaní lidé, jako třeba Pepa Dvořák, Ondřej Havelka nebo Molavcová (kde tý je dneska konec?). Strašně je za tím konceptem znát, že jednoho dne řekl programovej ředitel ČST: "Uděláme pořad pro nejmenší. Sežeňte nějaký mladý herce, hlavně ať jsou levní. Kulisy ani rekvizity nebudou třeba, kdyžtak si něco vystřihnou z krepáku. Talent? Talent k tomu mít nemusí, hlavní je splnit pětiletku." (02.06.2014)

Ako dieťa zo zmiešaného moravskoslovenského manželstva a žijúc blízko hraníc, kde sa dala naladiť Bratislava aj Brno (ako sa vtedy hovorilo), strebal som čo by šarvanec deťom určenú televíznu tvorbu slovenskej aj českej televízie. Malý televizní kabaret si pamätám v podobe z druhej polovice osemdesiatych rokov a viem, že ma hodne bavil. Asi preto, že sa nesnažil poučovať a vychovávať, ale baviť. Skvelé scénky s Molavcovou, Dvořákom, Havelkom, Zedníčkom, Lábusom a Gerendášom fungujú aj po 30 rokoch, kedy som si dal repete. Pozrel som si aj zopár starších častí zo sedemdesiatych so Štěpánkou Haničincovou, tie síce majú miestami onen výchovný zámer, ale v prijateľnej miere. (26.01.2021)