Vetřelec: Romulus

Když si vezmeme kolem a kolem to, že jde o sedmý - potažmo devátý díl série, tak je výsledek sakra dobrý. Vlastně jediné nezajímavé místa jsou ty, kde se objevují ..ehm Vetřelci ..hnusní digitální. Výborný je nápad vrátit do hry jednu postavu z původní kvadrilogie. Skvěle je napsaná postava zlo-hodného androida a poslední desetiminutovka je famozní. (17.08.2024)

Sliby o crossoveru mezi jedničkou a dvojkou Vetřelce se podařilo naplnit, ačkoli blíž má nový Romulus určitě k jedničce a nějaké momenty si bere i z pozdějších dílů. Občas jsou ta pomrknutí trochu na sílu, což platí i pro trochu nesmyslnou tvrďáckost několika pokusů o cool hlášky a především zbytečné, odpudivě digitální „oživení“ jedné postavy, ale… je dost snadné to tomuhle filmu odpustit. Dělá totiž velmi dobře dvě věci: Jednak se výpravou i atmosférou vrací do 80. let a jeho přímočaré vypravěčské postupy by šlo označit za zdařilé retro možná až na úrovni sedmé epizody Star Wars. Rychle se proto seznámíme s postavami, které jsou docela sympatické a mezi nimiž se promptně vybudují vztahy, díky čemuž si nemůžeme být jisti, v jakém pořadí je budou xenomorfové napichovat (i když je samozřejmě jasné, že většina z nich platila důchodové připojištění zbytečně). A to vede ke druhé přednosti, totiž poctivému thrillerovému napětí, jež se přelévá ze scény do scény a udržuje diváka příjemně zaujatého a zabaveného. Bezesporu se jedná spíše o zakázku nežli svébytný autorský výtrysk originality, cíl v podobě vytvoření nekomplikované žánrové zábavy, která vetřelčí universum neposouvá do zbytečně podivných teritorií jako Prometheus a místo toho nabízí nejen pro skalní fanoušky dostatek odkazů a svižné vyprávění, se však pro mě naplnit podařilo. (16.08.2024)

Romulus mi pripadá atmosférou a dejom ako akýsi vedľajší projekt z roku 1983, ktorý mal preklenúť čakanie na skutočne áčkové Aliens. Niektoré nápady sú dobré, niekedy dokonca aj veľmi dobré, častokrát však nie je ani poriadne vidno, ako sa tá ktorá postava dostala zo šlamastiky, skrátka dosť ťažko sa tu priestorovo orientuje. Spaney a Jonsson veľmi dobrí, ale proste to nie sú Weaver a Henriksen alebo Holm. Čo korešponduje aj s prvou vetou komentára. Otázka, prečo nenakrútil Alvarez v produkcii Scotta uzavretie novej trilógie je pre mňa ťažko pochopiteľnou záhadou. 70% (02.09.2024)

Zklamání. Těch odkazů a parafrází na klasické vetřelčí momenty tam bylo moc a Romulus si nenašel svoji cestu, resp. ani nesnažil ji hledat. Jediné osvěžení je tak zaměření na mladou generaci a hrátky s nulovou gravitací. Jinak jsme všechno někde viděli. Po první projekci mi přijde, že i k Prometheovi se budu vracet radši, protože jak je na jednu stranu blbej, tak je aspoň svůj. To tu bolestně chybí. (18.08.2024)

KINO Špalíček/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Atmosféra 9/10 Efekty 10/10/// PLUS: neuvěřitelně skvělá atmosféra, parádní "starý" vizuál, super cast mladých herců, rychlý střih a spád, i vývoj vetřelce je zrychlený, několik scén překvapí MÍNUS: snad jen první půlhodina je víc "seznamovací", někteří kritizují, že se Fede Alvarez chtěl až tak moc zavděčit Ridleymu Scotovi, že nepřišel s víc odvážnějším konceptem, podle mě je to ale takhle skvělé/// Shrnutí: Prvního Vetřelce jsem viděl zřejmě poprvé teprve letos na Letní filmové škole, tedy přibližně 14 dní před tímto filmem a byla to skvělá "taktika". Filmy na sebe svým vizuálem krásně navazují. U původního Vetřelce jsem se sice ani jednou nelekl, ale v případě tohoto snímku jsem sebou cukal jak malý vetřelec když se klube ven. Romulus sice tak často nepřekvapí a divák dostane na podnose přesně to co očekává, scénu za scénou a v "šoku" je " jen" z několika detailních scén a ze závěrečných 10 minut. Přesto je to úžasná filmová podívaná jaká se pravděpodobně naskytla jen divákům pří sledování prvního Vetřelce před mnoha lety. Za snahu předat současným divákům tento stejný zážitek palec nahoru./// Celkem 90%/// (01.09.2024)