Caligula

Co je člověk a jaká je jeho povaha? Je to tvor, který se obléká, aby dal najevo, že není nahý, a který se obléká, aby se obnažoval. Tvor, který se vždy nutně pohybuje na hranici normality. A co ještě? Postavy caligulovského theatrum hominis buď souloží nebo o tom mluví, mnohem víc je však zajímá moc a přežití. A pokud sex, tak většinou buď jako jedna složka bezmezné opulence a nenabažitelnosti požitky nebo opět jako nástroj moci. A Botička se bojí smrti, infantilně miluje svou krásnou sestru, rád si hraje a chce se být bohem. Zkouší, kam až se dá zajít a je dokonalým vtělením bezohlednosti. Brakový pornograf Tino Brass vytvořil opulentní dílo, zdařile ambiciózní nejen co do útoku na hranici mezi uměním a pornografií, ale i pokud jde o myšlenkový a meditační potenciál a jemuž se adekvátností titulní postavě a jí příslušnému espritu vyrovná asi málokterý historickobiografický snímek. Není to ani přiblblé péčko, ale ani z těch pohříchu obvyklých "seriózních" historizujících obrázů, v nichž dávné postavy prezentují politické a společenské myšlenky druhé poloviny 20. století. Kazí ho jen jedna věc: Ať mi nikdo neříká, že nemohlo být místo těch implementovaných penthausových štětek sehnáno pár ke všemu ochotných no-name rádoby héreček, které by byly schopny zhostit se jejich "rolí" aspoň trochu na úrovni. Než i přesto jsem Brassovi vděčný. Jo a taky Claudius byl dost trapný, ale to už musíme přičíst interpretaci dějin z hlediska Caliguly boha. (26.06.2011)

Aj keď tento film je veľmi zvláštnou a kontroverznou zmeskou porna a histórie, možno práve o to je dôveryhodnejší. Veď staroveký Rím dokázateľne holdoval tu stvárnenému sexuálnemu životu! Videla som ho dávno, ale trúfam si tvrdiť, že Malcolm McDowell aj Peter O'Toole podali výborné herecké výkony. Rozhodne si myslím, že tento film sa historickej realite blíži oveľa viac, ako absolútna väčšina takzvaných historických filmov. (23.01.2006)

Absolutní hardcore! Dekadence antického Říma zobrazená tak explicitně, že i dirty seriály jako Řím a Spartakus vypadají ve srovnání s Caligulou jako výchovné a morálně nezávadné lekce z dějepisu určené dětem na základních školách. To bohužel ale nic nemění na tom, že stejného, ne-li ještě o dost lepšího, kýženého efektu by šlo bezpochyby dosáhnout i bez těch neustálých zásunů, prstovaček, lízaček, kuřeb, ejakulátů apod. (v nezkrácené verzi pravděpodobně není scéna, v níž by nebyl alespoň jeden obnažený zadek, prso, pyj či vagína). Nicméně, vidět v tomhle "krvavém pornu" tak respektované herce, jako jsou Peter O'Toole, John Gielgud a Helen Mirren, je rozhodně zajímavý (a možná i unikátní) zážitek... :) 60 % (12.08.2015)

Svým způsobem jedinečný a také jedinečně kontroverzní film. Ve své době šokující nejen realistickým zobrazením krutosti a otevřeností erotických scén, častých a často notně zvrhlých, přesto film překvapivě hvězdně obsazený, rozmáchle režírovaný a teatrální způsobem měnícím celé to šílené historické drama o úpadku společnosti a neomezené moci utopené v šílenství a teroru v opulentní divadelní představení. Malcolm McDowell v roli Caliguly je neskutečně skutečný a strhující natolik, že člověku až běhá mráz po zádech. Rozhodně film na který se nezapomíná. (10.12.2010)

Tinto Brasse považuji za neškodného chlípníka, který si místo točení kvalitních filmů spíše zkouší najít hranici mezi erotikou, pornem a nudnou slátaninou. Caligula je něčím ojedinělý. Je to spojení historického dramatu s poměrně tvrdou erotikou, která má blízko k pornu. Otevřené scény může někoho znechutit a někoho naopak ještě více přesvědčit, že se jedná spíše o snahu rekonstruovat (a domýšlet) než se věnovat obvyklému způsobu točení cokoliv spojeného s historií. Malcolm McDowell nechává vzpomenout na svůj grandiózní výkon v Mechanickém pomeranči a navazuje dalším bláznem, kterým je sám velký Caligula. Vedle něj nezáří žádná velká hvězda neboť Peter O´Toole jako jeho filmový otec, musí být zbaven svého postu, aby na něj mohl nastoupit právě Caligula. Historicky je film věrný polyhistorika Suetoniuse, ale historici dnešní doby nad několika věcmi nevěřícně kroutí hlavou, ale pravdou se nikdy nedozvíme. Pokud divák dokáže překousnout a akceptovat erotický nádech filmu, který se vůbec nevyhýbá jakémukoliv pohledu na pohlavní orgán ženy či muže, ani nemá nic proti dvěma děvčatům nebo náznakům homosexuality, bude se pravděpodobně bavit nad očekávání. Film je chvílemi dost podobný Felliniho Satyriconu, když používá skoro divadelní záběry na obrovské pódium s místem pro děj. Některé tyto záběry jsou opravdu obrovské a film působí chvílemi až velkolepě a co teprve obrovská "plující" loď s mnoha muži a ženami ze všech vrstev užívající si a oddávající se milostným praktikám všeho druhu? (28.02.2007)