Vždyť jsme jen jednou na světě

Typickej Capra, docela i s originální zápletkou, a opět pozitivní, přinášející dobrou náladu a nadhled. Často se tomu říká naivita nebo idealismus, ale ono se prostě s takovýmle idealismem žije líp a pokud se dá s tim žít, tak je to přece i docela reálný. Takže díky za Capru a všechny jemu podobný. (14.11.2006)

Po rozpačitém začátku se i z tohodle filmu vyklube skvělá komedie. Líbilo se mi až idilické vylíčení hlavních postav v kontrastu s rodinou milionářů. Děda, který z rukávu sype životní moudra, matka, která neustále píše na na svém stroji divadelní hry nebo otec a další původně náhodní kolemjdoucí, kteří ve sklepě vyrábějí celá léta ilegálně petardy. Neskutečné množství gagů a komických situací (soud, nóbl restaurace, parta dětí v parku atd...). Prostě vyloženě jsem se bavil a můžu říct, že se jedná o jednu z nejlepších komedíí 30. let, kterou jsem kdy viděl. Přišla mi snad i lepší než Caprova předchozí, oscary ověnčená komedie na podobné téma - Stalo se jedné noci. (14.01.2009)

Já to tušila. Jsem prostě Caprova holka, jeho filmy mě totiž vždycky dostanou. Tohle je sice můj třetí Caprův snímek, avšak můžu říct, že jak jsem si nikdy neoblíbila žádného režiséra natolik, abych musela sledovat jeho filmy, tak s Caprou se mi to stalo. Láká mě čím dál tím víc. I když hned na úvod řeknu, že tohle pro mě není nejlepší Caprův film, musím jít s hodnocením setsakramentsky vysoko. Protože TO konečně přišlo. Capra totiž opět namíchal tak lahodnou pohádku s tak milými postavičkami, okořenil to velkou dávkou vtipu a svým režisérským umem, až jsem se místy hlasitě smála, sem tam měla slzy na krajíčku a taky přišel ten úžasný pocit mrazení v zádech (zde ze samé radosti). Už jsem ani nedoufala, že se to v dohledné době nějakému filmu podaří. Ale Capra to se mnou holt umí a dostal mě tam, kam chtěl. (06.04.2012)

Milá Fan Vavřincová, nevím, jestli když jste vymýšlela Takovou normální rodinku, zapracovalo podvědomí nebo jde o vědomou výpůjčku. Ale ta podobnost je TAK bijící do očí... Je to pohádka, pro velké. Bohatý bankéřův synek se zamiluje do své sekretářky. Ano, ale velmi pěkná a legrační pohádka :-) (29.10.2002)

Ani mi tak nevadila Caprova sentimentálnost, jako nejasná optika příběhu, která přeskakuje z jedné postavy na druhou, čímž není jasné, kdo je vlastně tím hlavním, o kterém chtěl režisér vyprávět (citelně zde chybí zásah dramaturga). Film se dobře sleduje, o vtip tu není nouze a jeho základní myšlenky jsou veskrze sympatické - dělej co tě baví a budeš šťastný (sice je to utopie, ale nádherná :) 7/10 (11.09.2009)