Vždyť jsme jen jednou na světě

Typickej Capra, docela i s originální zápletkou, a opět pozitivní, přinášející dobrou náladu a nadhled. Často se tomu říká naivita nebo idealismus, ale ono se prostě s takovýmle idealismem žije líp a pokud se dá s tim žít, tak je to přece i docela reálný. Takže díky za Capru a všechny jemu podobný. (14.11.2006)

Uz mam napozerane nejake hollywoodske konzervacky, jedna sa volala Philadelphia story tiez zo Stewartom /Mr. Smith goes to washington/ a druha spolocenska konzervacka sa volala Roh za obchodom /alebo Obchod za rohem? - no uz neviem, ale tak nejak to bolo/ tiez zo Stewartom. Tuna ide o dalsiu hollywoodsku konzervacku, v ktorej okrem Stewarta exceluje aj skvela Jean Arthur /Mr. Deeds goes to Town, Mr. Smith goes to Washington, Rozruch ve meste/. . Kulisy su na urovni, a nie lacne papundeklove, vidno, ze sa tvorcovia pohrali s nimi, US styl humoru mi nevadil a dobre som sa zabaval - rad totiz nadhodnotim kadejaky riedky prujem z 30., 40., 50. 60. a 70. rokov. Toto ovsem bolo kvalitne, Capra sa rezii rozumel : 80 % (26.12.2015)

Ďalšia pecka od Franka Capru. Hromada nádherne napísaných a zahraných postavičiek medzi ktorými sa sa stráca dokonca aj šarm Jamesa Stewarta. Filmu síce dosť dlho trvá pokiaľ sa úplne nakopne ale keď sa mu to podarí tak je to úplná paráda. Tá kombinácia absurdného humoru, veľkých tém ( aj keď samozrejme už po takmer 80. rokoch to občas pôsobí naivne), sociálnej kritiky a rodinnej drámy je neodolateľná.Film, ktorý trhá bránicu aj slzné kanáliky. 9/10 (12.06.2015)

Místy až moc velká taškařice s prvoplánovým humorem (což by nemuselo vadit, ale v první půli často to, co mělo působit vtipně, bylo dost trapné). Mohlo to být slušné moralizační drama, nebo běžná romantická veselohra Abych mu nekřivdil, tak pár vtípků se našlo. # příběh 7 | hudba 5 | humor 2 | akce 1 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 (11.12.2011)

Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatec do království nebeského, praví se v Bibli. A něco na tom je. Caprovy společenské komedie z 30. a 40. let však odmítají tuto posvátnou tezi akceptovat a staví proti ní idylický obrázek sociálního smíru, k němuž hrdinové oněch děl dospějí zpravidla skrze poznání známého vzorce: bohatství = zlo a osamělost, chudoba = poctivost, zábava a mnoho přátel. Tyto filmy však (na rozdíl od podobně schematických výtvorů socialistického realismu) nejsou apoštoly revoluce, naopak ukazují, že i v rámci kapitalistického status quo "když se chce, všechno jde". Jejich naivita je dnes samozřejmě do očí bijící. Ale horší se mi zdá, že Caprovy filmy (na rozdíl třeba od stejně starých Hawksových crazy komedií) díky své mainstreamové sterilitě značně vyšuměly i po stránce zábavnosti. You Can't Take It with You je však naštěstí adaptací poměrně zdařilé divadelní hry s poměrně kouzelnými postavami. (15.09.2007)