Pád domu Usherů

Proklatě působivé dílo. I po všech těch letech a přes rozmlsanost současnými technicky dokonalými filmy, je to děsivé, mrazivé, depresivní a působivé dokonale budovanou atmosférou. A to všechno dokáže Epstein jen a pouze obrazovými prostředky, do detailu propracovanou vizuální poetikou. Výborné. Současní mistři horroru by se od něj mohli mnohému naučit. Některé záběry jsou tak působivé, že bych je chtěl mít jako velké fotografie k pověšení zeď. (07.03.2013)

Posedlost malováním. 24. 8. 2013 na litoměřickém filmovém festivalu v hospodě U letního kina od 18 hodin premiéra doprovodné improvizační hudby na pomezí noiseu a freejazzu Jana Grunta (Malé dechové cvičení - http://www.youtube.com/watch?v=ZgmnIxbIx6c, Tři tenoři a kontrabas - http://www.youtube.com/watch?v=-KsLee93hHk) na saxofon a Vojtěch Petržilka (Flower Cover - http://www.youtube.com/watch?v=Eyg6go837cI) s tereminem. (10.08.2013)

Zajímavá a velice atmosférická adaptace povídky E.A. Poea. Film využívá na svou dobu velice inovativní technické postupy. Zaměřuje se na výraz lidské tváře, hru stínů nebo pochmurné obrazy jezera a korun stromů. Vše doplňujjí chladné interiéry zámku a hrobky, společně z bezútěšnou podzimní krajinou obklopující sídlo Usherů. Na scénáři se podílel Luis Buňuel (ten motiv svatebních šatů je asi jeho - použil ho znovu ve Viridianě). Bohužel po určité době začíná Pád poněkud nudit, stává se totiž lehce repetitivním. Pád domu Usherů je i přesto filmový zážitek, jaký se často nevidí... (06.04.2007)

Tak tento snímeček byl určitě pokud se nepletu prvním zfilmovaným přepisem podle známé literární předlohy od E.A.Poea (1809-1849)? Když tak mě opravte pokud se pletu? Jedná se vskutku o velmi napínavý a především příjemně a silně sugestivní film. Skloubil v sobě krásnou tajuplnou atmosféru z děsivými detaily navzájem. Režisér Epstein v něm tenkrát využil snad všech nejlepších výrazových prostředků tehdejší francouzské školy němého filmu. Důraz byl především kladen na obraznost a čistotu filmové výpovědi, ať už na svou dobu prostřednictvím jedinečného osvětlení, tajuplností interiérů, hrozivými bažinami a močály rozkládajícími se v okolí strašidelného domu, či nasazením výtečné trikové techniky. Film se mi líbil a proto hodnotím poměrně vysoko, a to nejen proto že jsem především velký milovník němého filmu, prostě staromilec. (27.10.2006)

Předlohu E.A. Poea jsem četl (už je tomu sice dávno), ale dodnes si pamatuji, jak mě okouzlila ponurá atmosféra samotného příběhu, děsivě vyobrazené sídlo i duševní rozpoložení samotného Ushera. Takže jsem strašně toužil vidět i nějaké to filmové zpracování. Mou chybou však bylo, že mi do rukou jako první padla Cormanova verze z roku 1960, která se mi mimochodem moc nelíbila (dal jsem jí jen 45%). Na můj vkus si jí až moc poupravil k obrazu svému, docela jsem se u ní nudil a ani herecké výkony nebyli nějak zvlášť oslnivé. Poté jsem to riskl s krátkometrážním kouskem Jana Švankmajera a tady jsem byl naopak velmi mile překvapený. Následně jsem udělal fatální chybu s přihřátou verzí Davida DeCoteau, od kterého jsem do té doby viděl snad jen Mistra loutkaře. No a mé nadšení pro téma Usher opadlo. Nyní jsem se však konečně dostal k tomuto „polo-němému“ francouzskému klenotu, který zcela předčil veškerá má očekávání. Jean Epstein tomu vtiskl nezapomenutelný nádech – ponurou a skvěle gradující atmosféru, která mě naprosto pohltila a já konečně pocítil ten samý pocit, jaký jsem měl kdysi při čtení. Obrovský podíl na tom měl bez diskuze nezaměnitelný způsob natáčení, mistrně stupňující se napětí a především samotné prostředí. Nejen ona ponurá krajina okolo panství ponořená do husté mlhy, ale i vnitřek domu Usherů. Neustálé poryvy větrů, plápolající svícny, poletující stránky knih, děsivé grimasy většiny herců a zneklidňující zvukový (hudební) doprovod – to vše mi asi navždy utkví v paměti. 80% (27.03.2018)