A máme, čo sme chceli
Réveillon
Režie:
Michal Kunes KováčKamera:
David HofmannHudba:
Stephanie CopelandHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Šišková, Ady Hajdu, Jana Kovalčiková, Jan Budař, Judit Pecháček, Daniel Fischer, Dávid Hartl, Rachel Kramer, Juraj Loj (více)Obsahy(1)
Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. (Bontonfilm)
Videa (2)
Recenze (47)
Česká kinematografie se topí v dramatech, hořkosladkých komediích a trapných komediích... jiné žánry jsou Tabu a neumí se dnes natočit. Čest pár vyjímkám, ale ty to český film nespasí. Když se něčeho příliš je vám z toho časem šoufl a mě už bohužel z toho šoufl je. Když vidím co dokáží natočit za pár peněz ve Španělsku třeba je mi z toho smutno.. Dříve jsme uměli, scifi, thrillery, špionážní komedie, historické filmy, výborné muzikály, komedie s výbornou nadsázkou, sem tam i Kriminálky, je to škoda, že se seženou prachy jen na tyhle oprašovaný témata pořád dokola.. ()
Určitě nečekejte nové Pelíšky, ačkoliv by to námět mohl evokovat. Ono té komedie tady moc není, jede se spíše v klasické konverzačně dramatické formě, kdy si tvůrci sice vystačí s jedním bytem a jednou rodinou, a taktéž významným mezníkem minulého století, ale tady podobnost s výše zmýněnými Pelíšky končí. Ne, že by tu nebyli chyby (podivně zvolené obsazení - Holubová tchýně Šiškový??? + matka Hajdu???...), ze začátku poměrně chaotické rozvržení postav, ale postupem času, jak začínají tajemství vyplouvat na povrch, tak se začnou obrušovat i charaktery a je to vlastně dost fajn. K tomu brutální sexice Kovalčíková (v aktuálním domácím pořadí jasná dvojka za Vicou), a divák může být spokojen. ()
Ďalšia komédia z doby komunizmu, vtipné momenty striedajú tragické udalosti, odohrávajúce sa v jednej rodine, takmer celý film v jednom byte. Zaujímavé je sledovať kostýmy, zariadenie bytu, takisto soundtrack, ktorý nás prenesie do 90.rokov. Historické udalosti sú tu zobrazené dokumentárne, čo umocňuje autentickosť a zasadzuje nás do presne vymedzeného času, kedy sa lámal rok 1992/93 a vznikla naša republika ako aj Česká. ()
Těšil sem se díky obsazení na třaskavý večírek s hromadou satiry okolo politiky a národností a přísná babička Holubová tomu celkem dobře nahrávala v prvních rýpavých náznacích, jenže po zjištění utajované skutečnosti se vztahy rozhádají a postavy se neuroticky přemístují z pokoje do pokoje a z židle na židli, dítě si po všem maluje a celé to smutně a bez energie vysmrádne v poslední československý večer. Společenských témat se to dotkne, ale nikam se to odvážněji nepouští. V pár chvílích mě přišlo, že se improvizovalo a v dalších se filmaři zbytečně utápěli v kamerových záběrech prožívání postav. Bohužel z toho bylo celkem 101 dlouhých minut. 45% ()
Hořkosladký příběh jedné rodiny vyprávěný na půdorysu jednoho bytu a jednoho večera (symbolicky Silvestr 1992) funguje překvapivě dobře. Film o soudržnosti rodiny a o tom, že pravda má spoustu podob, a že občas je těžké mít všechny informace a správný kontext, srozumitelně popisuje složitost doby a vztahů mezi lidmi v novém zřízení. 7/10 ()
Galerie (11)
Zajímavosti (4)
- Režisér Michal Kunes Kováč o svojom prvom celovečernom filme: „Mojím úprimným cieľom je sprostredkovať divákom osobnú skúsenosť a vyrozprávať príbeh, ktorý nám pripomenie, že rodinný pokoj je nevyhnutný na to, aby spoločnosť odolala turbulenciám politických búrok. Film zavedie divákov do hlbín ich vlastných rodín. Ukáže ich veľkosť, nedostatky, útrapy, lásku, nenávisť a ich jedinečnosť v nádeji, že nám možno pripomenie, aby sme objali svojich rodičov a poďakovali im, alebo sa postavili problémom, ktoré sme dlho zametali pod koberec.“ (Arsenal83)
- Bolek Polívka prijal úlohu, pretože tieto udalosti vnímal citlivo: "Rozdelenie Československa sme prežívali so smútkom, pretože som mal k Slovensku vždy blízko." (Arsenal83)
- Název je narážkou na revoluční píseň „Budujeme“, konkrétně se jedná o verš: „Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!“ V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu: „Dobře nám tak.“ Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. (sator)
Reklama