Vodní země

Mám ráda tyhle Britské nezávislé projekty. Většinou je v tom mnohem víc opravdovosti a reality než ve filmech mainstreamových. Ovšem tady si nejsem jistá jestli trochu moc netlačili na pilu, a taky si mohli odpustit ty nahotiny. Filmaři zřejmě uznávají teorii že dokud ve filmu někdo neukáže alespoň zadek, není to umění. To je fakt trapas. Jinak je fajn že někdo poukazuje i na lidi ne neustále v tom čistém, sympatickém a hollywoodském slova smyslu, ale ukazuje i lidi zlé, špinavé, smutné, zničené, opravdové. Knihu jsem nečetla, ale jako film se mi to docela líbilo. Jeremy Irons je herec jak se patří, a ostatní mi přišli taky dost dobří. Trochu moc z toho na můj vkus trčelo to, jak se to snažilo být melancholické a nezávislé. Nakonec ale, nějaký dojem to ve mě zanechalo. Takže to vidím na silnější průměr. (13.06.2012)

Knihu jsem nečetla a myslím, že právě teď to nevadí. Ten úžasný Jeremy Irons, který mě snad ještě nikdy svým výkonem nedokázal zklamat. Ten úžasný učitel dějepisu, který vypráví svým žákům příběhy, i když ho někdy v hodinách zlobí přemoudřelý Price, kterého si s bezelstností a rostoucí zvědavostí střihnul mladinký Ethan Hawke, ten vezme šestnáctileté studenty na výlet, aby jim vyprávěl příběh veskrze intimní, osobní, a to tak bez zábran, až to některé děti donutí si stěžovat vedení školy. Ale příběh se odvíjí dál...ten mladinký kluk a jeho dívka Mary, Lena Headey, kterou bezmezně miluje, v té ploché krajině plné trávy, vyrvané moři... jak plynula stopáž, postupně jsem v duchu z tří hvězd zvedla na čtyři a na konci, katastrofálně rozebraná, to jich bylo jasných pět. To vstupování Jeremyho přímo do obrazu jeho mládí, ta bolest i shovívavost nad vlastním chováním, láska k Mary, to bylo nezapomenutelné. A emocionální hudba za tím vším dotvořila nádhernou tečku. (14.07.2014)

Vodní zemi jsem viděla poměrně dávno, ale jasně si vzpomínám na její devastační účinky. Film o míjení tak absurdním a bezvýchodném, že většina Kafkových děl je proti němu procházkou slunnou krajinou. Společně s Remains of The Day a Kuřetem melancholikem patří do triumvirátu filmů, jež mnou skutečně otřásly. Původně jsem nechtěla hvězdičkovat (Waterland je až příliš opravdový), ale nakonec dávám plný počet. (05.02.2010)

Vyprávění Jeremyho Ironse, v roli učitele dějepisu, je tak skvělé a strhující, že přebije i několik málo hluchých míst, které se tu a tam přece jenom vyskytnou. Začne to jednou hodinou dějepisu a skončí to pečlivou rekonstrukcí svého osobního příběhu, které určitě chytne za srdce. Mě teda určitě. Je pravda, že ze začátku jsem tomuhle filmu moc nevěřil, ale na konci jsem musel i já uznat jeho vysoké kvality, které jsou prostě neoddiskutovatelné. Lepší čtyři. (19.12.2014)

Souhlasím s Nefariou. Film plně respektuje knižní předlohu. Jedná se o psychologické drama, s retrospektivnímy náhledy hlavního hrdiny zpět do minulosti. Ironsovi sedla role jako šitá na míru. Ve filmu zahlédneme i mlaďoučkou Lenu Haeadeyovou, která už tehdy byla velmi krásná a dávala tušit, že se s ní ve filmech ještě potkáme.... Vše dokresluje nádherná hudba C. Burwella, která mne zaujala už při úvodních titulcích. Moje srdeční záležitost... Doporučuji vidět ! * * * * * (23.01.2011)