Šílenství

Počáteční atmosféra, která byla mystičtější s přibývajícím časem v opuštěném městečku, mi dávala naději, že tohle bude přesně ten typ filmu pro moji aktuální náladu a obecně můj vkus. Ovšem zanedlouho poté, co mi tohle problesklo hlavou, změnil se Carpenterův snímek v totální komedii, z níž se vytratila nejen atmosféra, ale také nějaká děsivost, jež by naháněla divákovi strach. Ve výsledku jsem měl tedy spíše negativní dojem, který však stále zachraňuje herecký projev Sama Neilla a Jürgena Prochnowa. Charlton Heston v malé roličce potěšil. (27.09.2016)

Nikdo mi nevymluví, že z téhle geniality nebral Lynch pro Lost Higway. Obdivuhodné míchání různých rovin – hranice šílenství a normality, dějových vrstev (co je reálné – retrospektiva v psychiatrické léčebně, část v Hobb´s End - očividný děj knihy - nebo filmové zpracování?), metafora na ovlivňování člověka náboženskou fikcí nebo vliv umění na člověka, kterážto linie zůstane očividná, ať už film interpretujete jakkoliv. Nejinspirativnější snímek, jaký jsem viděla za dlouhou dobu. (04.07.2010)

Nechápu proč jsem se tomuhle filmu tak dlouho vyhýbal. Tohle mi neskutečně sedlo. Pohltilo mě to hned od úvodních minut a nepustilo mě to až dokonce. Jde o napínavej, atmosferickej a trikově perfektně zvládnutej film. Po filmu Possession(1981) jde o druhej nejlepší hereckej výkon Sama Neilla co jsem od něho zatím viděl. Pokud někdo tenhle starší kousek neviděl tak za sebe ho můžu jen vřele doporučit. Silné 4hvězdy. (10.12.2023)

Tenhle film je vážně šílenost. Začátek vypadá slibně, máte pocit že se bude budovat pořádně hutná hororová atmosféra. Jenže film se brzy stane slátaninou béčkových hororových motivů. Tudíž to není napínavé a strach z toho moc nejde. To by ale nevadilo, kdyby to byl pořádný gore masakr ( jako třeba Evil Dead 2 ). Ale to taky není. Škoda. Přesto se nejedná o špatný film. Jako bonusy si můžete připočíst narážku na Stephena Kinga a v malé roli i slavného Charltona Hestona. P.S. Jedna organická nestvůra má chapadla, která mi připomněla Carpenterovu Věc. Jo, to byly zlaté Carpenterovy časy. (20.12.2004)

John Carpenter si trochu, svojim výrazne autorským spôsobom, zafilozofoval nad prelínaním fikcie a reality a je v tom cítiť aj značný cynizmus. Aký vplyv majú na nás knihy alebo filmy? A čo tie hollywoodske? Ešteže tu je, resp. vo svojich zlatých časoch, bol Carpenter a my sme sa mohli za prvé previnilo zabávať a za druhé ešte aj popremýšľať, okrem spomínaného aj nad potenciálnou predurčenosťou ľudského osudu či manipulatívnosťou spoločnosti. In the Mouth of Madness neposkytuje jednoduché odpovede a ak by ich poskytol, tak by vlastne stratil svoj skutočný zmysel. Nenapísal to De Luca náhodou ako nejaký interný fórik pre Kinga? VIDENÉ ZNOVA 6/23: Až na druhý krát som si všimol, že Neill pozerá v telke kúzeľné céčko Robot Monster. (12.11.2018)