Vládce temnot

Prince of Darkness byl první z Carpenterových filmů pod hlavičkou Alive Pictures, ke kterým přistoupil ze znechucení s podmínkami velkých hollywoodských studií. S Alive uzavřeli dohodu, že na každý film dostane 3 mega a naprostou tvůrčí kontrolu. Tím se ocitnul prakticky ve stejné situaci, v jaké natočil filmy Halloween nebo The Fog. I u těch měl na výběr, že se buď vrhne do ambicioznějšího projektu za hodně peněz s producenty za prdelí nebo shrábne pár stovek táců a může si dělat co chce. Pro Alive Pictures to byl smysl dávající tah při vzpomínce na to, jak Halloween za 320 000 vydělal téměř osmdesát mega, obzvláště když Carpenter nejevil stále známky tvůrčího úpadku (jakkoli si tehdejší kritici, kteří ho mimochodem totálně pohřbili s The Thing, mysleli opak). Na Prince of Darkness lze docela dobře sledovat to režisérovo uvolnění, to zbavení se tlaku, který tak nesnášel. Bohužel pro diváka pak bohužel obsahuje mnoho chyb, které ho stály takovou námahu v The Thing eliminovat a lze odsud cítit tu lehkou deziluzi, že se nehodlá se zpracováním zkrátka tak srát jako tomu bylo v jeho etalonu, když to tehdy nikdo nedocenil. Zatímco v The Thing trávil měsíce přepisy scénáře, výběrem castingu, na tu dobu nezvyklými dvoutýdenními hereckými zkouškami i přetáčením scén a doplňováním situací, zde jde zkrátka vidět, že už tyhle elementy měl trochu na salámu a jel si zase metodu ze svých prvotin "hlavně že se už točí". Casting je pak příšerná sbírka osmdesátkových pacientů (pravý horor nastává kdykoli, co se protagonista usměje pod knírem), většina informací se předává během sezení v jedné místnosti a kdo v ní zrovna není, tak ten asi bloumá někde po jedné ze dvou chodeb, kde už na něj čeká transformace ve služebníka zla. Papírově ale stojí Prince of Darkness na vynikajícím, originálním a správně radikálním námětu, kde nejde o nic menšího než o vyvolání NegaBoha do čehož jsou zapletena stará bratrstva, cestování časem, zapomenuté jazyky, metasvěty či vesmírné anomálie. To je přece skvělý. Nějakej schopnej remake by nebyl? (02.10.2020)

To lepšie z Carpentera. Oceňujem hlavne postupné budovanie atmosféry a pozvoľnú gradáciu napätia. Príbeh o vedcoch, ktorí prídu do opusteného starého kostola skúmať zelenú látku neznámeho pôvodu je doprevádzaný údernou hudobnou vložkou, tak typickou pre všetky Carpenterove filmy. Len tu sa v tomto smere držal na uzde a nebola to taká uši trhajúca melódia. Opakujúci sa hudobný motív skvelo zapadol do atmosféry a dokázal ju ešte umocniť. Obsahová stránka tiež nebola zlá, človeka usadí príjemné očakávanie niečoho neznámeho a tajomného a s každým kúskom skladačky sa tento pocit ešte umocňuje. Škoda, že sa tu nachádzajú aj slabšie miesta, ktoré nie sú tak úderné a dovolia človeku pomerne často vydýchnuť. Čo sa týka konca, bol zvládnutý perfektne, vyvrcholenie s pocitom tajomna ako sa patrí. 75/100 (06.09.2014)

Na hororu, kde je nejznepokojivější záběr natočen amatérskou ruční kamerou, je přece jen něco špatně. I když je Carpenter mistr ve svém oboru, Vládce temnot je jen sbírkou jeho okázalých postupů, zde navíc naroubovaný na béčkovou satanskou zápletku, která nepřekvapí. Pro mě osobně jen ukrutně natahované povídání o příchodu něčeho velkého, co nakonec jenom projde kolem. Navíc s nulovou hladinou strachu. (28.06.2011)

Počátkem 90. let k nám poprvé do distribuce dorazily některé filmy, které měly na Západě premiéru už v 80. respektive 70. letech. Mezi nimi bylo i několik hororových titulů, jako např. Vládce temnot. Byl jsem tehdy skutečně okouzlený bubáky a efekty, které dnes už vypadají úsměvně, takže původně jsem ovlivněný nostalgií nadělil větší počet hvězdiček. John Carpenter má renomé velkého hororového tvůrce, ale vždycky to byl jednoznačný béčkař, který dělal divácké filmy a jen v několika málo případech se mu povedlo překročit svůj vlastní stín. Absolutorium mají u mě vlastně jen dva tituly, a to legendární Věc a Ve spárech šílenství, které krásně - možná nejlépe ze všech filmů na podobné téma - vystihuje sympatickou brakovitost literárního díla Lovecrafta. Vládce temnot k těm výjimkám nepatří, zub času se na něm podepsal a především dnes vidím směšné dialogy a idiotské chování postav. Scénář je zkrátka a dobře pitomý. Jedničku s hvězdičkou ale můžu i po těch letech nadělit soundtracku, to je v rámci žánru skutečná chuťovka, a pozoruhodná je i práce kamery a výtvarné řešení scén. Za to má ode mě John 2* a 45 % celkového dojmu k tomu. V tomhle filmu se bohužel v plné nahotě projevuje i to, že Carpenter omezovaný rozpočtem pracoval většinou - vlastně skoro vždycky - s béčkovými herci, tzn. herci druhé a xté kategorie... (05.01.2013)

John Carpenter buduje silnou temnou stránku, která dokáže diváka pěvně uchytit už od samého začátku. Navíc dodává vrcholnou démonickou hudbu, která nás bude doprovázet do ranních hodin. Mě to v dnešní době nedostalo, takového Hitchcocka si můžu pustit po padesáti letech a stejně mě ohromí. Pokud bych nebyl s filmem dodnes nedotčený a hodnotil bych ho v době vzniku "možná" bych dal plné hodnocení. (29.10.2012)