Box

Tři lidé, tajemná skříňka s tlačítkem, slib pohádkových peněz a hrozba smrti jako splátky dluhu. Dokud se film drží těchto záchytných bodů, je docela poutavý a příjemný. Povídka Richarda Mathesona údajně končí okamžikem, kdy se hrdinové rozhodnou a tlačítko zmáčknou. V předloze je tedy asi důležitější a zajímavější, co je k tomu vede, jak si svůj čin předem obhájili atd. Látka na dvacet, maximálně třicet minut. Richard Kelly se ptá, co bylo dál. Napadají mě různé způsoby, kam se taková zápletka dá rozvinout a ne, nemuselo to být á priori blbé. Ale je. Za prvním obratem v ději už se příběh pohybuje na tak labilní půdě, že je otázkou času, o co kde zakopne a roztříští se na kusy. Tak se i stane (nejednou), ale to není vše. Jak děj postupuje, přibývá v něm významného pomrkávání Velkého Kazatele, který svému publiku cosi závažného sděluje. Dělá to rétorikou sveřepého jehovisty a protože se současně nápadně zhorší řemeslná kvalita filmu a vnitřní integrita jednajících postav, mám podezření, že se v určité fázi natáčení usoudilo, že scénář nefunguje a narychlo se přepisoval. Donnie Darko pro mě není nijak zásadní film, proto jsem od The Boxu neočekával nic určitého a jediný předsudek, s kterým jsem k němu přistupoval, se týkal Cameron Diaz, kterou nemám v oblibě. Skutečně se mi zdá velmi špatná, ale nakonec váhám, zda z toho vinit ji, nebo hloupost zadání. 30% (19.07.2010)

Manželský pár vzbudí k ránu domovní zvonek, ale než se dostanou ke dveřím, je tajemný návštěvník pryč. Na zápraží nechal ležet podivnou bednu s červeným tlačítkem a dopisem, ve kterém oznamuje svou budoucí návštěvu. Když příjde nabídne ženě milion dolarů, pokud zmáčkně ono červené tlačítko. Máto však háček, při každém zmáčknutí někde někdo zemře. Tolik asi k příběhu nového filmu Richarda Kellyho, na jehož Donnieho Darka nedám dopustit. Zní to zajímavě a tajemně, řeknete si, ale bohužel, atmosféra prvních dvaceti minut velmi rychle vyprchá a i přes dobré herce a slušné technické zpracování to rychle začne nudit. Dilema jestli zmáčknout nebo ne by průměrnému Čechovi vydrželo na jednu ranní cigaretu a tak člověk většinu myšlenkových pochodů našich hrdinů nechápe, a když se z filmu posléze stane upachtěná sci-fi s nezbytnými kellyovskými "vodními" efekty nestačíte už kroutit hlavou. Jako námět pro krátkou filmovou povídku jistě ano, ostatně i námět je short story, ale celovečerák s pomalým tempem určitě ne. Půl bodíku za úsměv, kterým diváky častuje Frank Langella. (08.12.2009)

Richard Kelly asi nikdy nenatočí normální film, ve kterém by nebyla ani jedna podivnost a celé to dávalo smysl. A přitom to tady to ze začátku vypadalo docela nadějně a první cca polovina filmu má fakt výbornou atmosféru. Stejně tak se mi líbila i kamera a vlastně celý ten 70´s look. Pak se to ale celý zvrhne do těch Kellyovských podivností, nastoupí několik wtf scén a rozpadá se to tak Kellymu pod rukama. Nakonec to sice dává i jakž takž smysl, tedy aspoň větší než Southland Tales (kterému jsem svýmu času dal vysoké hodnocení, ale podruhé už bych to asi nedal). Kdyby to ovšem bral Kelly pouze při té linii zmáčnout či nezmáčknout a nebral to až do takových konců, tak by to bylo určitě mnohem lepší. Nicméně to uteklo naštěstí docela rychle a herci byli fajn, takže se projednou ta Kellyho podivnost přežít dá. (31.01.2010)

Bacha tenhle komentář bude trochu spoileroidní :) Zase je to podivné, ale velmi hezky retro stylizované a porce onanie a přemrštěnosti se oproti Southland Tales snížila tak na 20%. Na stupnici divnosti si toto může podat ruku třeba s tím Donnie Darkem. Teď už ale k filmu. Líbilo se mi tam to morální dilema a i některé další motivy "testování" (asi) mimozemskou rasou (zvanou zaměstnavatelé) za tiché podpory NSA. A také se mi líbilo to samotné zakončení, které sedí jako prdel na nočník. Tudíž je alespoň ta hlavní, thrillerovitá, část filmu uspokojive zodpovězena. Ten zbytek mi trošku připoměl příběh Half Life 2 s rasou Combine, která jedná pomocí zástupců zde na zemi. Co se hereckejch výkonů týče tak James Marsden velmi dobrý, Frank Langella perfektní a Cameron Diaz mi tam moc neseděla. 70% (10.04.2010)

Úvod nemohl být lepší. O atmosféru 70s mysteriózních hororů se otírá uspokojivě navozeným retro feelingem (ať již perfektní prací s digitálem, úhly kamery, délkou záběrů či volnějším stylem vyprávění) i skvěle rozehranou situací s tajuplnými a vábivými prvky (tajemná skříňka, její pravidla, přednosti i záludnosti, manželčin handicap atd.) a jako třešnička na dortu je tu skvostně hrozivý Frank Langella. Zbytek se však podobně jako z velké části Southland Tales vymkl kontrole a carpenterovsky laděné báchorce shází řád, náležitá struktura i vypointovanost. 5/10 (02.02.2010)