Prostřihy

Short Cuts představují polovičaté a zdlooooooouuuuuuhavé hořekování nad tím, jak chaotické, nepředvídatelné a zásadní jsou střety zdánlivě cizích lidí ("short cuts" tedy nejen kvůli zacházení se střihem, ale také jako "zkratky" ve smyslu nenadálého přechodu z jedné životní situace do radikálně odlišné). Neříkám, že tu nejsou zajímavé momenty či postavy (asi nejintenzivnější je příběh rodiny Andie MacDowell), ale ve scénáři je zbytečný zmatek a i přes tyranskou stopáž se Altman žádné ze skupin protagonistů nevěnuje dostatečně, jelikož jich je asi milion. Výsledkem je, že po chvilce je divákovi úplně jedno, co se komu děje (ono se ostatně drtivou většinu času neděje vůbec nic). Altman zkrátka není můj šálek kávy a kromě neuvěřitelné schopnosti sehnat do svých filmů obrovské množství zajímavých jmen na jeho režii nevidím nic převratného.. (04.02.2015)

Čo sa mňa týka, tak jednoznačne ide o najlepší Altmanov film. Doteraz som si s ním akosi nerozumel, no pri tomto snímku som sedel ako hypnotizovaný s pohľadom upretým na veľkolepý cirkus rozmanitých životných situácií a bohaté spektrum ľudských charakterov i s ich konaním a všetkými dôsledkami. Škoda, že sa tie jednotlivé príbehy neuzavreli do niečoho zmysluplnejšieho, napr. niečo ako pri Magnólii (1999). Aj tak však ide o vynikajúcu záležitosť, pretože tie všetky príbehové čriepky a životné situácie stáli za každú jednu minútu tej dlhej, predlhej stopáže. Silný nadpriemer. 85/100 (11.09.2017)

Díky za tě, dávno mrtvá kleopatro! Objevilas korelaci mezi názvem filmu a krátkými epizodami, přičemž jsi mi tou odpornou zdrobnělinou "dílko" udělala alespoň dvě jizvy na pumpě od husqvarny! Tak si představte, že již v desáté minutě zíváte kvůli absenci akce či jakékoliv známce obscénnosti. A tak si z nudy vykalkulujete, že jste TEPRVE V 5% toho dílka! Čert vem, že se v 80% procesu zjeví ohanbí DžůLIJÁNY či úchylka filantropa Starka na mladé jehněčí! 55% (01.11.2013)

Někteří z vás to připodobňují k Magnolii, ale ta je podle mě jinde: Zaobírá se zásadními okamžiky podivínů (Prostřihy namísto toho každodenními osudy obyčejných lidí). Já bych Prostřihy porovnal spíš s Altmanovým pozdějším filmem Vítejte v Holly Springs: Když se v Holly Springs něco přihodí, tak to celým maloměstem okamžitě a pořádně zacloumá. Když se něco stane v L.A., tak o tom často nevědí ani nejbližší sousedi. Oba světy mají co říct, ale osobně mě víc oslovilo provázanější a sevřenější Holly Springs. (Každopádně doporučuju všechny tři jmenované filmy.) (05.01.2013)

Rozhodně pozoruhodná, pestře rozmanitá filmová kompozice, ale spíše jen pro náročnějšího diváka, je to takový zvláštně nesourodý dějový slepenec drobných epizod, jen tak zdánlivě vznikající jakoby z náhodných prostřihů do mnoha běžných životů obyčejnějších obyvatel Los Angeles, dějové úseky se vzájemně kříží, propojují, překrývají, a to až do absurdních souvislostí, tak nějak jako životní osudy jednotlivých postav, nepochopitelně, nepředvídatelně, vždy ale náhle, překvapivě, takže pozornost vnímavého diváka je stále patřičně po celou dobu vytěžována, film tak plyne a rozhodně se nemáte čas ani chvilku nudit, právě tak při sledování funguje opravdu jen mistrovské dílo. Bravo!!! Zajímavý komentář : Fridecka (09.07.2012)