Lev v zimě

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

"Mohl jsem dobít půlku Evropy, ale můj život ovládaly ženy!" - aneb - Přesvědčivý portrét královské rodiny, kde se nenávidí každý s každým, a kde dokonce i matka spřádá intriky se svými syny proti sobě navzájem. Paralela s Shakespearovým Králem Learem je více než zřejmá a starý Jindřich II. (hraný 36-letým Peterem O'Toolem) ji koneckonců sám naznačí. Dialogy jsou brilantní, herecké výkony pozoruhodné. (08.08.2005)

Snímek, jehož síla tkví zdánlivě především ve skvělých dialozích a charakterizaci postav, což samozřejmě odpovídá převodu divadelní hry jako takové. Ale bylo by neopustitelným prohřeškem prohlásit toto filmové dílo za pouhou adaptaci. V každém případě se tu Anthony Harveymu a galerii skvělých herců - nevyzpytatelný Peter O'Toole kraluje a odvádí tu jeden ze svých nejpropracovanějších výkonů celé své kariéry - podařilo ztvárnit jeden víceméně rodinný konflikt nebývalým způsobem. Vlastně se ani tak nejedná o historický snímek - zasazení filmu je ironizováno i samotnými představiteli - viz řeči o roce 1183 a barbarské epoše. (18.02.2007)

Pro historická dramata hemžící se intrikány a intrikánkami a překypující kvanty dialogů mám slabost odjakživa. Lev v zimě mě proto nemohl nenadchnout. Skvělý scénář podle výtečné divadelní hry (jejíž provedení mi ale v plzeňském divadle kvůli několika velice přehnaným, hysterickým hereckým výkonům nijak zvlášť neučarovalo) si napsal sám autor, rolí se chopila herecká extratřída, hudbu složil mistr J. B.... Tak co chtít víc? Za pozornost stojí rovněž český dabing, který patří k těm nejlepším, jaké jsem kdy slyšel. Bez přehánění. Úvodní čtvrthodinu filmu jsem sice sledoval v původním znění, ale jakmile jsem zjistil, co za dabingový poklad se skrývá v české stopě (Munzar, Adamová, Abrhám, Devátá, Postránecký, Zahajský, Strejček, Mrkvička), přepnul jsem a nechal to tak. (20.11.2011)

Upraveno v červnu 2021. Lev v zimě, to je to závratné opojení mocí v nebezpečných hrátkách ctižádosti a prchlivosti. Anthony Harvey dostal na počátku své režisérské kariéry jedinečnou příležitost filmové adaptace divadelní hry amerického dramatika Jamese Goldmana a s hvězdným hereckým obsazením slavil úspěch ve světě filmu anglosaským shakespearovským divadelním zaujetím pro věc. Harvey zkrotil afekt Hepburn do přijatelné podoby, sláva anglického středověku získala jedinečné kulisy prostředí, byť je neúprosný střet nároků z rozumu a vášně uzpůsobený k moderní době, jejím potřebám. Jindřich II. Plantagenet patří k nejvýznamnějším panovníkům anglické historie, byl zakladatelem mocné dynastie Plantagenetů a hrad Chinon ve francouzském Anjou byl jeho sídelním hradem (ale jeho siluetou ve filmu je hrad Tarascon v Provence). Mocenské intriky v úchvatné konverzační zběsilosti, jež duši vyčerpává, ale také posiluje a tvaruje budoucnost států a vazalství celých národů. Prvním hrdinou nekompromisních politických intrik o vlivy nad mocí je Jindřich II. Plantagenet (dobrý Peter O'Toole), prchlivý a převelice úspěšný anglický panovník a pán většiny francouzských domén. Věk neubírá nic z chuti po moci, ale naopak ji rozšiřuje. Euforie a prchlivost, pocit selhání a neukojitelná touha po velikosti a po vládě. Jindřichovým nejzavilejším soupeřem intrik je Eleonora Akvitánská (zajímavá Katharine Hepburn), Jindřichova manželka, zraněná tradicí mužova neskrývaného cizoložství. Podněcovatelka vzpoury synů proti otci sleduje vždy své zájmy. Mezi významné účastníky mocenských intrik patří: nejstarší žijící Jindřichův syn, pozdější anglický král s přídomkem Lví srdce, tvrdohlavě zavilý Richard (zajímavý Anthony Hopkins), přehlížený Jindřichův syn a ve vzdoru všehoschopný intrikán a bretaňský vévoda Geoffrey (příjemný John Castle), nejmladší, králův milovaný synek, důvěřivý mladík a pozdější anglický král Jan Bezzemek (příjemný Nigel Terry), a francouzský mladý král, odpůrce rvavé anglické moci na francouzském území, Filip II. (příjemný Timothy Dalton). Z dalších rolí: naivně nevinná francouzská princeznička a rukojmí mocenských intrik a Jindřichova sexuálního pnutí Alais (Jane Merrow), či normanský rytíř a věrný služebník anglických králů William Marshall (Nigel Stock). Lev v zimě je strhující intimní podívanou středověkých radostí a strastí mocenských hrátek, Freud v dokonalých následcích traumat dětství. Rod Plantagenetů zaznamenal dominanci francouzské kultury na anglickém trůně, ale divadelní hra a film je výrazem pozdější anglické kultury, shakespearovskou divadelní tradici. Charismatická historická fikce! (25.03.2011)