Hlas moře

Tohle byla rozhodně nejkrásnější scénka filmu. Nádhera. Jináč, ve filmu mě uspokojovala spíše jeho první polovina. Co se týče emocí, co se týče napětí. Co se týče celkového vtažení do děje a především poté vyřčených myšlenek. Ve druhé půlce to na můj vkus sláblo a závěr jsem dal takřka bez emocí, což mě samotného zaskočilo. Ještě jsem snad neviděl film, kde divák fandí hlavnímu hrdinovi, aby zemřel a přitom vůči němu chová své sympatie. Obrovskou výtku bych měl snad pouze k enormnímu telenovelovskému zápachu, který rapidně umocňovala španělská jména, která jsou pro tyhle nesmysly typická. Spoiler alert. Jak už jsem zmínil...Slzička sice neukápla, ale při Ramónově odchodu na věčnost, jsem přeci jen jakési mrazení v zádech pociťoval. I když je člověk připraven zemřít, tak sledovat poslední záblesky života v očích umírajícího, je přeci jen silné kafíčko. Jinak jsem samozřejmě pro eutanázii. Člověk by měl mít výsostné právo rozhodovat o osudu svého života. Zvláště v tomto případě. Člověk ležící na svém lůžku 30 let, musí být za tu dobu sakra dobře a pečlivě rozhodnutý. Chvilkami mě to nudilo. Dvě hodinky jsou na jednu místnost příliš, ale celkově to na ty slabší 4 kousky prostě vidím. K hlubokému zamyšlení mě to přeci jen přivedlo. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (11.05.2016)

Má člověk právo rozhodnout si o svém životě, patří jen jemu, nebo má zodpovědnost k těm, kteří se o něj starají, kteří ho milují a jejichž životy ovlivnil a dal jim, ač nehybný, mnohdy ten správný smysl? I když se Ramón alespoň občas přes svoji nemoc dokázal přenést a na chvíli se zaradovat, zase se "každé ráno probouzel s potřebou zemřít". Říkám si, jak je to křehké téma, jak je zmanipulovatelné........ Asi dost dlouho ve mně zůstane scéna, kdy Ramón vzpomíná na svůj úraz a zatím si jeho podstatné životní okamžiky prohlíží přítelkyně na fotkách nebo když ho vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Přitom film mě nijak citově nevydíral, naopak byl podán s taktem a vkusem, obrovskou zásluhu Javiera Bardema z výčtu pozitiv nevyjímaje. (26.12.2005)

Ramón to má ozaj ťažké - jeho inteligentnej reči podľahnú rôzne ženy, má obetavú láskyplnú rodinu, píše pochmúrne, no kvalitné verše, ktoré si s pomocou advokátky nájdu vydavateľa a navyše altruistickí advokáti mu robia zadarmo servis pre možnosť zvolenia si okamihu smrti. Kvadruplegici, ktorých som poznal by za takýchto podmienok chceli žiť večne. Viem, zovšeobecňovanie smrdí, len porovnanie Ramóna, ktorého jedinou túžbou je čím skôr umrieť s postihnutými, ktorých životné podmienky sú neporovnateľne horšie, no napriek tomu ich vitalita je veľmi vysoká spôsobila moju minimálnu citovú zaangažovanosť. Od začiatku som si myslel - keď tak veľmi chce zomrieť, prečo mu to nedopriať. Ku kladom radím obdivuhodný výkon hlavného predstaviteľa, charakteristiku postáv pohybujúcich sa okolo Ramónovej postele a pomerne svižný dej. (25.02.2005)

Pokiaľ neodsudzujete melodrámu ako žáner a herecké výkony sú pre Vás alfou a omegou filmu, tak budete mať z Volania mora radosť. Zrozumiteľné a zároveň účinné symboly vo veľkých záberoch mora a prírody "za oknom", doprevádzané veľkolepou melodramatickou hudbou už ale nie sú pre každého. Dobre napísané postavy zase áno. Život môže byť peklom, vyslobodenie v podobe smrti rajom. Desiatky rokov obývaná izba jedným človekom je tým peklom, more za veľkým kopcom, ktorý zakrýva výhľad, túžobným a ťažko dosiahnuteľným vyslobodením. Nie je od veci si všímať, ako v príbehu postupne pribúdajú postavy na vozíčku, celkovo ich tam narátate štyri (jedna iba na moment v nemocnici pred pôrodom), čo môže byť súčasťou Amenabarovho jemného čierneho humoru. Možno sa budete pýtať, prečo je Ramon stále obletovaný príťažlivými ženami, keď viete, že o Vás by sa možno nikto v takomto prípade nezaujímal, ale bez určitej idealizácie medziľudských vzťahov to asi v kinematografii nejde. (25.09.2013)

| Scenár: Alejandro Amenábar, Mateo Gil | Hudba: Alejandro Amenábar | Produkcia: Alejandro Amenábar | Distribúcia: Fine Line Features | Rozpočet: 10 miliónov € | Tržba: 38,535,221 $ | Film, od ktorého som čakal niečo úplne iné. Dostal som však niečo tak ťažké, že si to človek snáď ani nezaslúži. (Záber letu z podfarbením Pucciniho Nessun Dorma je asi najsilnejším spojením obrazu a hudby v dejinách kinematografie - môže zaň Alejandro Amenábar.) "...Počul som, že si tu na brehu. Tak som priletel..." (04.12.2009)