Okres na severu

,,My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit! '' Z téhle věty sekretářky soudruha Pláteníka - tajemníka ONV KSČ zamrazilo...Jo, tehdy mělo každé řemeslo svůj film. Soudruhu Pláteníkovi jde o prospěch každého občana, který si k němu přijde postěžovat i o problémy a rozvoj místní chemičky... Hlavní roli si střihl kovaný komunista Moučka, manželku mu dělá kovaná komunistka Švorcová. V seriálu se více či méně mihne i vícero socialistických hvězd, přičemž převládají herci, kteří už za sebou měli nejeden komunistický ideologicko-poučný humáč. Za zmínku stojí i pekelná hudba, která připomíná budovatelské pochody vyřvávané rozhlasem po drátě. To se prostě musí vidět. Mazec. Hvězda za to retro, protože podívat se do takovéhleho Jurského (komunistického) parku se v tak ucelené formě jakou nabízí tento seriál jinde nepodaří ! * (25.01.2011)

Tak jsem si dopřála další nostalgickou vzpomínku. Nevím, jak to napsat, abych nepobouřila odpůrce tohoto seriálu, že se mi to líbilo víc, než při prvním dávném shlédnutí. Je to poměrně věrný obraz minulosti, protože pan Dietl, když psal své příběhy z určitého prostředí, vždy se s ním podrobně seznámil, aby působilo věrohodně. Pokud by tyto seriály nebyly natočeny, těžko by si za pár let někdo vzpomněl, jak to tehdy vlastně bylo. Dokumenty nemají takovou diváckou sledovanost a mohou být poplatné režimu. Samozřejmě seriál se nemusí líbit, může z dnešního pohledu připadat zdlouhavý a nudný, ale po filmařské a herecké stránce je mnohem lepší než současná televizní tvorba. Třeba ve vedlejší roli se vtipnými glosami dobře prezentoval Josef Bláha. Pan Moučka se velmi profesionálně zhostil role až nereálně kladného hrdiny bez bázně a hany. Nebylo by na škodu, kdyby v každé straně a to napříč politickým spektrem, byl aspoň jeden takový poctivý, nezkorumpovaný a slušný Pláteník, i když dneska by si neříkal soudruh, ale pan a nezdravil by „Čest práci!“ ale „Dobrý den!“ Vždyť jsou to stejně jenom slova. Možná by se dneska mohlo natočit pokračování seriálu po třiceti letech prokládané přímými přenosy z parlamentu. (21.07.2011)

Pohádka o hodném soudruhu okresním tajemníkovi. Takový název dali diváci seriálu při jeho prvním uvedení a není divu: i Princezna se zlatou hvězdou je míň idealizovaná. I když se mi z té agitační slátaniny zvedá žaludek, jedno se musí nechat: natočit příběh ze života partajního funkcionáře tak, aby si divák pustil i další díl, je už opravdu kumšt. Ovšem v době, kdy mu mohla na 2. televizním programu konkurovat tak maximálně debata o boji o zrno našich zemědělců, byli lidé vděčni prakticky za cokoliv. (06.11.2006)

Kádrově solidní one man show Jaroslava Moučky. Nesnesitelná Jiřina Švorcová v roli matky, co pravidelně vychází zprava z kuchyně. Několik světélek, např. v postavách Petra Svojtky, Jany Paulové či Petra Olivy. Jinak agitace přímo na solar. Na druhou stranu se na to kouká pěkně a já se rozhodně pobavil, člověk si totiž říká, nakolik je to myšleno vážně a nakolik je v té vážnosti obsažena parodie - však jasně říkám, víckrát ne. (12.12.2010)

Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. (06.12.2014)