Okres na severu

Tak nevím, ale na můj vkus je v tomto seriálu až moc schůzování, zdlouhavých politických a funkcionářských tlachání a neustálý boj o koryta. Zato velmi málo (v porovnání třeba s Ženou za pultem) se tu řeší mezilidské vztahy a to jak rodinné, tak i v pracovním kolektivu. Co mi strašně leze na nervy je ta všudypřítomná dramatická hudba, která je vnucována vyloženě do všech scén a navozuje dojem, že sledujete detektivku či přímo krimi. Nejtrapnější je při scéně, kdy Haničinec u vrátnice čeká na Moučku a pokaždé, když kolem něj někdo projde zatroubí fanfára. Kamera taky není nijak převratná, zvlášť ve scénách, kdy Bláha vozí Moučku autem je snímána stále ze stejného úhlu. Na druhou stranu tu hraje plno dobrých herců, což alespoň částečně seriál zachraňuje. Koukat se na to dalo, každopádně víckrát vidět nemusím a když, tak snad až tak za 10 let, až zapomenu, o čem to vlastně bylo. Z normalizačních seriálů je tento jeden z nejnudnějších. Slabší průměr 45%. (31.08.2016)

Ještě před lety bych tomuto seriálu dal odpad. Porovnávám-li tento seriál dnešníma očima a vezmu-li v potaz kvalitu dnešních seriálů z dílny TV Hovn@, kdy i pohled do záchodové mísy dálničního odpočívadla po použití chlupatým řidičem kamionu s nezdravou životosprávou, nabízí příjemnější podívanou, musím hodnotit 3 hvězdami. Jedna patří Otmaru Máchovi za hudbu a zbylé dvě dávám všem těm hereckým hvězdičkám, které si mohly tehdy pro svou roli ušoupat podrážky na setkání mladých umělců při SSM a které se dnes již ke svému výkonu neznají, viďte paní Termerová, Paulová... (19.06.2016)

“My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit!” Za normalizace muselo mít každé povolání své zastoupení v seriálové tvorbě. A tak například po Ženě za pultem, Muži na recepci či Plechové kavalerii přichází na scénu soudruh tajemník Pláteník, který v podobě Jaroslava Moučky uvádí na scénu nejhorší československý seriál, s jakým jsem měl zatím tu čest. A že tam pověstná čest padne skutečně nesčetněkrát. Banální zápletky, které se opakují díl co díl. V každé epizodě hraje vyhrocená hudba v situaci, kdy se to absolutně nehodí a působí to nechtěně směšně. Soudruh tajemník promlouvá motivačně k hokejovému týmu v kabině a outsider za chvíli senzačně pobije suverénní Spartu... Světlá výjimka je Pláteníkův zeť Svojtka, který jako jediný není zapřisáhlý komunista. A nejhorší poté Švorcová, to byla fakt příšerná herečka. Zkrátka, odvrácená scenáristická tvář Jaroslava Dietla. “Já ti to vysvětluju jako soudruh soudruhovi, soudruhu!” (09.12.2021)

Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. (06.12.2014)

,,My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit! '' Z téhle věty sekretářky soudruha Pláteníka - tajemníka ONV KSČ zamrazilo...Jo, tehdy mělo každé řemeslo svůj film. Soudruhu Pláteníkovi jde o prospěch každého občana, který si k němu přijde postěžovat i o problémy a rozvoj místní chemičky... Hlavní roli si střihl kovaný komunista Moučka, manželku mu dělá kovaná komunistka Švorcová. V seriálu se více či méně mihne i vícero socialistických hvězd, přičemž převládají herci, kteří už za sebou měli nejeden komunistický ideologicko-poučný humáč. Za zmínku stojí i pekelná hudba, která připomíná budovatelské pochody vyřvávané rozhlasem po drátě. To se prostě musí vidět. Mazec. Hvězda za to retro, protože podívat se do takovéhleho Jurského (komunistického) parku se v tak ucelené formě jakou nabízí tento seriál jinde nepodaří ! * (25.01.2011)