Crash

jak má člověk začít hodnotit film, z kterého má tak smíšené pocity.. a ví, že to co viděl, má zakořeněný v sobě?? hodně lidí dává na první dojem, na své předsudky.. a ví, že je to špatné.. ale všechno je to dobou,.. společností... většinou či menšinou?? rasismus je v každém z nás.. ale né každý ho umí ovládat.. né každý chápe, že všichni nejsou stejný.. že by jsme je neměli házet do jednoho pytle..a připomínat jim: "Vy jste se tu nenarodili! Vy jste přistěhovalci!"..ruku na srdce, někteří přistěhovalci si tu zaslouží žít víc než někteří z NÁS! tento film, Vás alespoň na chvíli dovede k takovému myšlení.. a možná i změní, i kdyby jen malinko, pohled na tuto problematiku :) (18.05.2009)

Určitě je zde pár scén, které se zaderou pod kůži a při kterých zamrazí, ale jako celek příliš VYKONSTRUOVANÉ, příliš "NA EFEKT" (v tomto ohledu jsem zažíval stejné pocity při zlomovém okamžiku v Haggisově jiném dítku Million Dollar Baby), příliš mnoho pro mně těžko akceptovatelných náhod, nevěrohodné chování některých postav. Nevěřil jsem...... (29.10.2005)

I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something. V náhodnom preplietaní ľudských osudov je možno kráľom Alejandro González Ińárritu ale týmmo filmom mu Haggis riadne vytrel zrak. Že je mierne vykonštruovaný? Možno. Ale pravdepodobne najúprimnejší Oscarový film ktorý žiaľ zásluhou nepochopiteľného rozhodnutia distribútorov naše kiná minul oblúkom. K tomu len ťažko niečo dodať. (16.04.2007)

Najděte sílu, odvahu a čistou mysl. A nechte se zavléct do srážky. Je to těžší než se zdá, protože možná budete muset překonat předsudky. Ne snad přímo ty rasové, o kterých Haggis vypráví, ale ty čistě filmové. Chce to totiž povznést se nad vykonstruovanost, nevěrohodnost nebo potenciální vypočítavost. Tam totiž tenhle tvůrčí tým určitě nemíří. Byly časy, kdy jsem na Crash pro jeho upřímnost a výmluvnost nedal dopustit jediné křivé slovíčko a přestože už chápu, že do sebe všechno zapadá možná až příliš snadno a zdaleka ne všechny linky jsou bravurně odvyprávěné, je i deset let po svém senzačním oscarovém triumfu bolestivě aktuální a nestárnoucí. Můžou za to herci, scénář, dokonale podmanivá a přitom nenápadná hudba a jedna z nejdokonalejších scén, co jsem kdy viděl a to "I'll protect you", kterou snad nikdo, kdo film viděl, nezapomene. (28.10.2005)

Tak jako se říká, že méně je někdy více, tak logicky často platí, že více je někdy méně. Ano, některé scény jsou velmi působivé, například záchrana z hořícího auta mě dokázala na chvíli úplně znehybnět, ale jako celek je to na můj vkus trochu moc překombinované a vypočítané na efekt. Pro to, aby Haggis uvrhával postavy do dramatických situací, vymýšlí příliš šroubované a násilné kombinace, které strašně ruší tu autentickou atmosféru (ne)soužití ras a kultur, kterou se snaží navozovat. Pak už to přes veškerý režijní um a skvělou hudbu působí jako klasická ždímačka emocí typu teď chci, aby se divák cítil dojatý/šokovaný/zhnusený/provinilý. Vybrat z té spleti osudů jeden a rozvést ho by bylo myslím lepší. (18.12.2006)