Crash

Od snímku Crash jsem toho čekal hodně, ale že nakonec dostanu ještě více, to bych nikdy netušil. Příběh samotný je velice křehký, vlastně se jedná o mozaiku osudů několika postav, které to nemají v životě nijak lehké, jakou jsme mohli pozorovat například ve filmu Magnolia. Další vadou na kráse by se mohlo zdát až přílišné množství náhod, ale dle mého názoru se jedná o scénáristův úmysl, ve kterém se nám snaží ukázat, že zázraky - neviditelný plášť - (ne tedy náhody) se opravdu dějí. Co je však nejsilnější stránkou snímku? Proč je tak silně emotivní? Odpověď bych se nesnažil vypátrat mezi řádky, právě naopak, podíval bych se na něj z výšky a vybral ty nejvyšší vrcholky. Je to jeho lidskost a uvěřitelnost. Tvůrci nám ukazují nelehké příběhy lidí, se kterými se můžeme dokonce i sjednotit, příběhy o jejichž nepravděpodobnosti můžeme polemizovat. Nikdo to nemá v životě lehké, ale zároveň se nejspíš nikomu nezjeví anděl, který mu nabídne pomocnou ruku, avšak zázrak, v tomto filmu zobrazený velice věrohodně, se klidně stát může. Skvělé napsané charaktery postav však nemohou fungovat sami o sobě. Režisér ale vybral báječné herce (zde je nutné podotknout, že v tomto snímku nikdo nehraje špatně, herecké výkony jsou buďto výborné nebo velice nadprůměrné), kteří dali psaným hrdinům tu nejlepší tvář, jakou si jen mohli přát. Nakonec mohu jen zvolat: "Bravo Paule..." (26.12.2005)

"Děkuju pane policajt. Vy jste tak hodnej na nás chudáky černochy. Klidně mi dejte vědět, až zase budete chtít strkat prsty do kundy mý ženy." Nevyhledávám dramata, který se tváří, že jsou nejdramatičtější ze všech dramat na světě a nemusím ani filmy o rasismu. Tady je obojí a funguje to skvěle. Svět tady totiž není černobílej, ale pekelně barevnej a každej v něm má nějaký problémy. Někdo větší, někdo menší. A někdo je nezvládá. Toho je pak snadný odsoudit a naopak těžký pochopit. Crash se o to snaží. Předkládá příběhy, ve kterejch je na první pohled všechno jasný, ale na ten druhej už to vypadá trošku jinak. Těch příběhů je tady hodně, ale ten o rasistickým poldovi a sprostý podezřelý je naprosto dokonalej. A holčička v neprůstřelným neviditelným plášti je nezapomenutelná. Já tedy při filmech zásadně nebrečím, protože jsem přece hroznej tvrďák, ale tady jsem měl několikrát slušně našlápnuto. (03.12.2021)

|| Scenár: Paul Haggis, Bobby Moresco | Hudba: Mark Ishman | Produkcia: Paul Haggis, Mark R. Harris, Robert Moresco, Don Cheadle, Bob Yari, Cathy Schulman | Distribúcia: Lionsgate | Štúdio: ApolloProScreen GmbH & Co, Harris Company, BlackFriar's Bridge, Bull's Eye Entertainment, Yari Film Group, DEJ Productions | Rozpočet: 6,5 miliónov $ | Tržby: 98,410,061 $ || Spracovaním strašne silný film s výborným, strhujúcim scenárom. Trošku mi však vadilo do šialenstva nasadené tempo, ktoré mi nedovolilo ani na chvíľu vydýchnuť, aby som si to celé mohol uvedomiť. A človek nemá stále príležitosť driemať nad zmyslom aj po opustení kina... update: 2. projekcia - Ani s časom na ustálenie to nebolo dokonalé, no aj tak pekelne dojímavé. (10.10.2010)

Silný v celku, omamující v momentech. Crash Paule Haggise je jedním z těch úžasných filmů, které neždímou emoce, ale doslova je z diváka vyrazí. Syrovost, s jakou Haggis k postavám v úvodu přistupuje, mu dává dostatečně živou půdu v následujícím dění, kdy si dovolí prakticky cokoli. Nechává postavy se střetávat v absurdních náhodách, které však v jeho vedení nepůsobí strojeně, ale přirozeně... takový ten malý příběh, který ukazuje absurditu života, jak ho známe. Citlivá práce s tématem rasismu je zde dovedena k naprosté dokonalosti, protože žádná z postav, i přes své očividné názory, není v konečném zúčtování tak charakterově černobílá, jak by se mohlo zdát. Přesto se věrně vykreslují problémy současné společnosti. Chytrý příběh je dokreslen hudbou, která má podobně podmanivou sílu, jako třeba nedávný soundtrack ke Collateralu. Crash je jedním z nejlepších a nejpůsobivějších filmů, které jsem kdy viděl. Tyto filmy většinou nabídly nějakou unikátní scénu, která zařídila danému filmu nesmrtelnost a díky které divák nemohl ještě mnoho nocí vzrušením spát. Crash má takové scény hned dvě, jedna diváka ohromí tak, že nebude schopný dýchat a druhá ho srazí k zemi a donutí k upřímnému pláči... kvůli takovým kouskům, jako je Crash, miluji film... (12.09.2005)

Mozaikova štruktúra prepletených osudov viacerých postáv podobná napr. Magnólii, výtvarne chladne štylizovaný svet odvátrenej strany LA vyobrazením veľmi blízky Collateral. Vzájomné prepletanie dielčích segmentov síce miestami zaváňa až prílišnou vykonštruovanosťou, ale na druhej strane to je možné brať ako prostriedok, ktorým chcel režisér do jedného príbehu vsunúť viacero tém. Výsledok je na charaktery výborne vykreslená, atmosferická, prepracovaná štúdia paranoie, odcudzenia, rasovej neznášanlivosti, xenofóbie a korupcie. Situovanie do "Mesta anjelov" celú problematiku len zvýrazňuje, podobne ako očistec (padajúci sneh) relativizuje pozitívne ladenie záveru, ktorý tak filmovým jazykom krásne vytvára dramatický oblúk s úvodným monológom: "Its the sense of touch. In any real city, you walk, you know? You brush past people, people bump into you. In LA, nobody touches you. We're always behind this metal and glass. I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something". (17.07.2005)