Režie:
Anne FontaineKamera:
Jean-Marc FabreHudba:
Michael NymanHrají:
Emmanuelle Béart, Fanny Ardant, Gérard Depardieu, Wladimir Yordanoff, Judith Magre, Aurore Auteuil, Évelyne Dandry, Prudence Maïdou, Idit Cebula (více)Obsahy(1)
Catherine (FANNY ARDANT) je atraktivní a úspěšná žena, která žije již 25 let ve zdánlivě pevném manželském svazku s Bernardem (GÉRARD DEPARDIEU). Jejich soužití je bezproblémové až do chvíle, kdy Catherine zjistí, že má Bernard mimomanželský vztah. S pocitem, že ani pořádně nezná svého manžela a jeho skutečné touhy, si najme krásnou prostitutku Marlene (EMMANUELLE BÉART), které dá za úkol vžít se do role Nathalie ženy, která Bernarda svede a vytáhne z něj odpovědi na otázky, jimiž je Catherine posedlá. Místo obvyklého vztahu mezi mužem a ženou však vznikne vztah mezi dvěma ženami. Catherine předpokládá, že bude mít celou dobu situaci pod kontrolou, a začíná se s Marlene pravidelně scházet. To, co se od ní dozví, ji však brzy vtáhne do úplně jiného světa, který ji nejen děsí, ale také postupně mění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Poměrně nevyrovnaný film, kde si divák (mužský) poměrně těžko hledá vztah ke Catherine v podání nepříliš výrazné Ardantové. Já být Gérardem, o kterém se ve filmu spíše jen mluvilo, než že by byl rovnocenným účastníkem, tak bych si své pracovní cesty rovněž zpříjemnil ve společnosti jiné ženy. Při pomyšlení, co mě doma čeká za "užvaněnou, frigidní leklou rybu" dvojnásob. Film naštěstí vždy včas povyskočí o level výše, když se na obrazovce zjeví Béartová. Prostitutka ještě nikdy nebyla lépe zahraná. A film ve kterém sám nevím, jestli mě více přitahoval Emmanuellin vzhled nebo hlas. Ač francouzsky nerozumím ani slovo, poslouchat její vyprávění ze setkání s Bernardem byl ohromný zážitek. Pointa mě příjemně překvapila, snad i proto, že jsem s žádnou nepočítal. Jak to v artově vedených francouzských psychologických dramatech bývá. A ač cigaretka k Béartové neodmyslitelně patří, zde s ní byla obzvlášť magická a šarmantní. ()
Když dva lidé žijí už dlouho vedle sebe v nudném svazku. Poslechnout si manželovy vzkazy na mobilu .... může trochu narušit zaběhnuté koleje. A když mu, při pátrání po jeho nevěře koupíte ( svoji ) prostitutku tak zjistíte, že svět v němž jste žila ještě včera, je mnohem nudnější, než ten nově objevený v němž žijete dnes. Svět odhalovaných tajemství, svět otázek na které náhle nacházíte odpovědi. Odpovědi, které sice bolí, které vás drásají, ale i perverzně vzrušují a bez kterých už nedokážete žít. Velmi, velmi, velmi erotický film, ve kterém vlastně erotiku ...... nahrazuje slovo. A rozhodně je to skvostná studie nezvyklého trojúhelníku. ()
Na tomto filmu je zajímavé a zábavné to, že postavu, kterou hraje Depardieu, by mohl hrát takřka kterýkoli jiný herec, tak moc je v tomhle snímku druhořadá. Resp. ne ta postava, postava manžela zde být naopak musí, ale její bezbarvost, a minimum replik z ní dělá něco, co by tady ani být nemuselo, stačilo by se o něm snad jen zmínit, vědět, že existuje. Fanny Ardant a Emmanuelle Béart by si vystačily úplně samy, a dusná atmosféra se dá krájet už z pouhé interakce jich dvou. Trochu zapadlý, nebo opomíjený film, což je škoda. Pointa je celkem jednoduchá, ale když se to dělá dobře, tak to prostě vůbec nevadí. ()
Možno zaujímavú myšlienku zabíja nudný scenár, kde po 15 minútach divák vie ako to dopadne (teda aspoň v mojom prípade). Sledovať Catherine s nemennou maskou voskovej figuríny namiesto tváre, či prostitútku Marlene so psím pohľadom a ich vzájomný vzťah plný konverzačného sexu, mi nepripadalo ničím zaujímavé či podnetné. 7/10 ()
Žena mého muže = taková manželská náprava (třeštíkovsky řečeno: etuda po 20 letech). Spíše však načrtnutá s poměrně předvídatelným vývojem i vyústěním (nevylučuji ovšem u některého z diváků možnost překvapení). Sexuální napětí přichází spíše jen ojediněle, nicméně milostné mystérium kolem tří postav tu a tam i zafunguje. Těžko říct, nakolik je to francouzskou elegancí hlavních dvou představitelek (leč Béart očividně "plasticky" poznamenaná) a jejich záhadným výrazem a nakolik dialogy, které jsou formovány pouhými náznaky a polovičními sděleními. V zásadě je to ale jen lehce nadprůměrný film (i přes milou rychloseznamku s Joy Division) a já byl obyčejným "nepřesvědčeným" voyerem, jemuž scházelo silnější pouto a sympatie k hlavním aktérům (pozn. feministicky založení jedinci se z konečného ortelu možná i rozpláčou). │60% ()
Galerie (9)
Photo © Mars Distribution
Reklama