Ve stínu slunce

Na IMDb ma tento snimek neuveritelnych 6.6 z 10, coz me namlsalo k pekne romantice z Italie. Ale ne vzdy je dobre verit filmovym serverum, jako prave v tomto pripade. Jeden z nejhure natocenych a zahranych a navic predvidatelnych filmu, co jsem mel moznost videt, zachrani alespon na mizernou jednu hvezdicku obcasne probuzeni hereckych schopnosti hlavnich akteru. Ta kamera, ty barvy a nehorazna nuda vam nedovoli se dodivat az do samotneho konce......des bes. 15% (12.03.2007)

To bylo tak milé, i když jde o klišé téma, o tom není sporu, tak mě to tak překvapilo svou vřelostí, která se mi nevkradla do domu a nezačala mě o ničem přesvědčovat, ale spíš se tak potichoučku vplížila a mě to přišlo přirozené. Navíc se mi líbily záběry přírody a západu slunce, i když si s tím filmaři dali celkem práci, tam dostat všechny ta krásné barvy. 3 hvězdy nakonec za to, že to sice bylo milé, ale hned na to zapomenu, moc pocitů to ve mě nezanechalo.. (ale konečná píseň mě přímo štvala :D). (11.02.2012)

Jak to vlastně všechno bylo? Brad Mirman chtěl natočit děsně romantický film, tak navštívil místní pomocnou školu a řekl retardovaným dětem, aby mu za domácí úkol napsaly scénář. A tak vznikl patetický škvár o nudném začínajícím spisovateli, který jede na zkušenou za slavnou literární legendou, která však žije v ústraní a již zanechala aktivního psaní. I když starý, zahořklý škrabal nenávidí lidstvo a nikoho u sebe nesnese, světe div se, mladíka si z ničeho nic oblíbí a aby divák neměl pocit, že nebylo učiněno červené knihovně za dost, čistě náhodou má nezadanou, krásnou dceru, která jen čeká, až ji začne nějaký cizák romanticky klátit! Všechno je růžové, všichni jsou šťastní, nikde ani mráčku, jen stříbrné vlnky se lesknou v mdlých paprscích zapadajícího slunce za opojného zpěvu cikád. Všichni si navzájem změní život, plni poučení a mocných citů, odchází ruku v ruce tam za tou duhou. Dokonce i bláznivě romantická puberťačka s IQ 80, by si z takového příběhu pozvracela mašli na svých růžových střevíčcích. Jedna hvězda za Harveyho Keitela. (20.09.2012)

62 %? Záběry na krásnou italskou krajinu? Cože? Vážně? Tvůrci pravděpodobně netuší, jak vypadá Toskánsko, a přesto se pokoušeli vytvářet jakousi umělou, přepíčenou atmosféru prostřednictvím hromady zbytečných scén poskládaných naprosto nesmyslně za sebou a nepovedené počítačové grafiky. Proč? Proč tam proboha byla ta scéna na trhu? Proč tam byla ta scéna se čtyřmi zpívajícími chlapy? Proč? Proč? Proč? Proč ta hrozná scéna, kdy si hlavní hrdina představoval, jak se italské babičky mění v kočičky? O rádoby duchaplných rozhovorech a nejhorší postelové scéně, jakou jsem kdy viděla, ani nemluvě... Tvůrci si nejspíš myslí, že v Itálii se zatím jezdí parními lokomotivami a že sexy farmářky jsou jako vystřižené ze seriálu Dallas. Ach jo, ach jo... Kdyby tam nehrál Keitel, 62 % by ten film natuty neměl. (12.07.2016)

1000x ohrané klišé o nafoukaném mladíkovi z velkoměsta, který se dostane do zapadákova, kde najde smysl života, lásku (je strašně zajímavé, že ve všech podobných filmech ve vesnici čeká nádherná kočka, která nemá přítele) a nakonec se úplně změní. Ano, takovéto filmy se točily, točí a točit budou. Ale co na tom. Diváci a především divačky to přece chtějí. Musím se přiznat, že jsem neměl v plánu si tuto romantiku pouštět. Dokopala mě k tomu přítelkyně, tak co jsem zmohl :D. Nakonec jsem byl ale nesmírně překvapen. Výbornou atmosféru vytváří hlavně krásné prostředí slunné Itálie, lidé, kteří se nehoní za miliony a žijí si své poklidné životy a pan herec Harvey Keitel. Konec samozřejmě očekávaný, to ani nešlo jinak, ale já ho kritizovat nebudu. Co jsem na konci filmu cítil, byla čirá závist. Ano, ta vlastnost, která je nám Čechům tak vlastní a kterou já osobně absolutně nesnáším. Ale zde jsem těm lidem upřímně záviděl. Záviděl jsem jim místo i způsob jejich života. (30.11.2011)