Slavíci v kleci

Jeden z mnoha filmů na téma neposlušní žáci versus učitelé, kteří se žáky snaží zaujmout a "zpacifikovat". Vím, že ve skutečnosti to nefunguje zdaleka tak ideálně jako ve filmech, přesto tyto pozitivní filmy mám rád a pokud v nich má velký význam hudba i její vnímání, zajímají mne tím spíše. V tomto případě probíhá "pacifikace" (nejenom) formou sborového zpěvu. Při castingu se opravd podařilo vybrat neskutečného hlavního dětského představitele. To je skutečně Anděl (vizuálně a pěvecky) s ďáblem v těle. A Gérard Jugnot v ústřední úloze učitele hudby je sázkou na jistotu. Tato role mu opravdu sedne perfektně - co se týče vizáže, ale hlavně jeho hereckého umění. Myslím, že speciálně u něj jsem snad na slabší herecký výkon nenarazil ani v jiných filmech. Proto mám toto hudební drama ve svém žebříčku oblíbených "srdcovek" poměrně vysoko, stejně jako např. "Opus pana Hollanda" či "Panu učiteli s láskou". (18.05.2017)

Přání otcem myšlenky. Nedovedu si představit, že by malý plešoun předělal gaunera pomocí zpěvu. Gauner se předělat nedá. Sám jsem gauner, co hodiny zpěvu nenáviděl a po učitelce střílel broky pristolovou vzduchovkou. V hodinách matematiky jsem dával pozor a chtěl na vysokou. To mělo význam, hodiny zpěvu mi pouze zprotivily vážnou hudbu. Tento film je prostě kravina, ale krásná kravina, díky hudbě. (12.07.2023)

Ano, toto téma tu už bylo několikrát. Dobrosrdečný člověk snažící se porozumět složitým duším dětských výtržníků..... Slavíci v kleci nepřinášejí nic převratného, nicmécně několik moc pěkných momentů ano. Papírové vlaštovky se vzkazy "sbohem" dopadající na plešatou hlavu učitele, dětstké ručičky mávající z okna pevnosti a poslední scéna s odjezdem autobusu... Jsem ráda, že snaha o plačtivý konec byla tentokrát potlačena. (30.12.2006)

Příjemný film, který mě upřímně řečeno celkem překvapil - čekal jsem od něj daleko méně. Děj už sice všichni známe z mnoha jiných filmů, stejně jako všechny postavy, ale i tak se na to pěkně kouká. Kluci zpívají, ředitel řve, Jugnot výborně hraje... Co mě nepotěšilo byl ustřihnutý konec (který přišel jako rána z čistého nebe asi o půl hodiny dŕíve, než jsem ho čekal) a chabý scénář. I přesto se ale rozhodně jedná o film kvalitní. (30.01.2009)

Průhledný děj? Vykalkulovanost filmu, která útočí na city diváka, aby z nich vymačkala slzu, a zakrývá tím svoji obyčejnost? Ale jděte!!! Slavíci v kleci jsou nádherným dojemným filmem, který kvete v malých nenápadných okamžicích, a činí tak naprosto sympatickým, nevyděračským způsobem. Během filmu jsem si říkal, že zde chybí ona silná scéna (scény), díky nimž se pěkný dojemný film stává samoúčelně citově vyděračským. Ona scéna se nakonec dostavila (vlaštovky), ale dle mého názoru je její síla v obrazové symbolice. Není to ta scéna divokého uslzeného loučení za doprovodu velkých slov, rozmáchlé hudby a červánků na obloze. Ovšem mou nejoblíbenější pasáží je učitelův pohled do očí jeho žáka, s vnitřním monologem o tom, co právě čte z jeho očí. Tato scéna mi připomněla nádherný okamžik s vlčákem Holanem ve Smrti krásných srnců a ta dlouho zadržovaná slza mi nakonec ukápla. (24.05.2006)