Rekonstrukce

Lynchárna až to není pěkné. Kdo chce opisovat od mistra musí být aspon trochu zdatný a umět dílo podat aspon trochu jinak než jako čistou vykrádačku stylu převedenou na téma píšu knihu o své ženě, jejím milenci a nevěře, která se vlastně nikdy nestala. Nevím jaké v tomto filmu vidět umění. Točit film, nastavit dějové linie, které se snad i natáčejí zvlášt a pak to celé prostříhat a zpřeházet aby se dostal pořádný magický efekt. Wau.... (05.01.2006)

Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. (25.10.2014)

Zdálo se mi to? Byl to jenom sen? Ne, byla to konstrukce a byl to film. Velmi zajímavé zpracování dánské love story o vztazích, slovíčkách, hledání a míjení se navzájem. K celému filmu bych se vyjádřila slovy Alexe : "Chci to vědět. Nic nevím a chci vědět všechno." Jsem ráda, že jsem oproštěná od srovnávání s Lynchem, na mě v každém případě Christoffer Boe a jeho zvláštní, originální prvotina zapůsobila.75% (31.10.2012)

Symbolizují ártovina, kde efektní alter forma málokdy koresponduje s obsahem. Banalitka. Sobeckej kluk prostě pojde na to, že neví, co vlastně chce. A když se prezentace jeho životního megaproblému jakože abstraktněji zašmodrchá, argumenty pro zápletku na deset dlouhých minut to v celovečeráku neobhájí. Závěrečný moudra vypravěče jsou jen pseudointelektuální kecy a jeden velkej podtrhující fail tohohle umělýho a většinou nudnýho dortu. (22.12.2011)

"Pokud se vám bude zdát můj film komplikovaný, je to jednoduché - je o lásce. Pokud se vám bude zdát jednoduchý, věřte, že je komplexní - je o lásce." Toť slova režiséra. Já bych řekl, že Boe se nám snaží dát jednoduché sdělení až příliš komplikovaně. Nápadů chrlí jak Spolana sajrajtu. S kamerou švenkuje velmi nápaditě, ale občas až příliš agresivně. Hercům byly role psány na tělo, tak není třeba obav. Bodem zvratu je scénář, občas je příjemně hravý, občas nevíte, co chce autor říct, občas máte pocit, že se zasekla deska a občas už prostě jen civítě a čekáte, až se vše vrátí do svých kolejí. Jedná se prostě o nadprůměrný debut dnes již ověřeného tvůrce, jež sebou nese všechny klasické příznaky. Alex má Simone, Aimee má Augusta, pak se Alex s Aimee setkají a vše je jinak, ale jak?... 55% (27.08.2010)