O malých věcech

Většinu času vtipná, místy podnětně zúzkostňující koláž krátkých povídek z poněkud přehrocené každodennosti. Debut Denise Šafaříka skutečně pojednává o malých věcech, je jich však dost na to, aby se při jejich sledování divák nenudil a s trochou snahy se i nad prchavostí svých životních situací zamyslel. Více zde. (24.06.2023)

Koukal jsem na to dvakrát na webu KVIFF... než to začnu hodnotit, tak oceňuju celkem dobrej zvuk (až na ty zrychlený sekvence při výčtu trestů). Je to malinko z opačného pólu spektra než "Dvě slova jako klíč". Tuším, jak to celé vznikalo, vybraly se situace nebo emoce, či duševní pohnutky, ke kterým dochází a může docházet, za dvěřmi našimi nebo našich sousedů. K hereckým výkonům nemám co vytknout, některé scény oceníte pořádně až napodruhé. Něco je však pouze prvoplánovité a prvoplánovitě urážlivé... chybí tomu nějaký spojovací prvek (oslavu nepočítám), je to přesně ten typ filmu, u kterého je velice náročné udělat ho tak, aby to dosahovalo kvalit třeba Pulp Fiction. Jakkoliv je to jinej koncept. Marně přemejšlím, kde se to povedlo.  Možná, kdyby spolu byly ty příběhy nějak propojené, a byl v nich funkční obraz sousedů jednoho domu, možná by to celé působilo daleko kompaktněji. Jako film to hodnotím docela vlažně, na druhou stranu většina situací v jednotlivých domácnostech, tvoří skvělý materiál na přemýšlení o dnešním životě a problémech, které musíme v partnerstvích řešit. Působí to na mě jak skvělej studentskej film. (08.02.2024)

Stručně řečeno: 12 divných povídek. Tak nějak tím jsou vymezena i všechna pozitiva. Pak už je to horší. Překvapivé pointy se nekonají, spíš to vypadá na tichá (spolklý klíček) až bezradná (partnerská terapie) vyšumění do ztracena (snad s výjimkou manželova zaskočení), případně je samotný děj natolik bizarní, že pointu ani nepotřebuje (vzájemná náprava spolubydlících). V zásadě to vlastně nevadí, protože divák to v tom počtu příběhů ani nepostřehne. Horší je to s křečovitými dialogy (odposlech) či dokonce herci (přejetá kočka). Většina povídek (i přes krátkou stopáž) působí užvaněně a prospělo by jim zkrácení (nejcitelněji závěrečné narozeniny). Nejsilnější zůstává hned první povídka (básníci), ostatní za ní jen více či méně pokulhávají. Výsledným dojmem tak je, víc než cokoli jiného, jen školní cvičení - jakoby autor natočil několik kousků na stejné téma a teď si z nich sám nedokázal vybrat ten jeden reprezentativní... (24.06.2023)

Tak to je dobrý psycho! Každopádně je příběhů hodně a jsou krátké, mohlo jich být méně a trochu lépe rozvedené. Ale je to neotřelé, zvláštní a svým způsobem geniální. Ale není to pro každého. Každopádně je to herecká hitparáda se špičkovou kamerou, zvukem i provedením. S doporučením jsem na vážkách, tohle musí sednout, pak super. Pokud to nesedne do vkusu, je to na odpad. Čemuž odpovídá i místní rozporuplné hodnocení. Ale u mě dobrý. (29.10.2023)

Hodně povedený debut Denise Šafaříka představuje dvanáct krátkých příběhů z jednoho bytového domu, které jsou černohumorně vypointované. Každá povídka funguje skvěle sama za sebe a není jim velice co vytknout. Snad jen stopáž by se dala zkrátit, protože těch příběhů je na jeden film opravdu hodně. Sám bych ale neuměl rozhodnout, co vypustit a to už jsem z rozhovoru na Českém rozhlase slyšel, že jich bylo pár vypuštěno. Za nejlepší považuji příběh páru, kdy žena nechtěla dát přečíst muži dopis. (31.12.2023)