Arrested Development

Další nenápadné, avšak geniální dílko - nijak vtírávý, inteligentní a decentní sitcom, který nepotřebuje okatě a křečovitě tlačit na divácké bránice a přesto dokáže královsky pobavit. Síla AD tkví především v charakterech, jejich originalitě a různorodosti, každý je něčím výrazně specifický, avšak i při své ujetosti zůstává věrohodný a přirozený. O nejlegračnější momenty se určitě postará Tobias a k zahození není ani právník Barry jako předobraz Dr. Spacemana z 30 Rock. Dohromady se tato nezaměnitelná rodinka skvěle doplňuje, či naopak konfrontuje v neobvykle důmyslně vypointovaných scénách... 9/10 PS: Bohužel výše uvedené neplatí pro 4. a 5. řadu, které představují comeback spíše s hořkou pachutí v ústech... (07.11.2009)

Zdánlivě nevinný sitcom, který vám však po určité době naservíruje spousty geniálních zápletek v jejichž rozuzleních se většinou všechny dějové linie jednotlivých členů povedené Bluthovic rodinky (doopravdy tu není ani jedna nezajímavá postava) nějakým neuvěřitelně zábavným způsobem propojí. Mým osobním oblíbencem je asi Gob, což může a nemusí být způsobeno jeho hlasem, který rovněž propůjčil mému oblíbenému animovanému koni :) (02.04.2018)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)

To bych doporučil všem těm milovníkům vyumělkovaných rádoby vtipných sitcomů o zamilovaných gayích, aby se podívali pravdě do očí. Seriál o jedné povedené rodině, kde každý je hajzl, tak jak to známe z reálu a to navíc vše natočeno jistým dokumentárním stylem, je rozhodně něco, co lze bez skrupulí postavit na piedestal top komediálních rodinných seriálů. Portia de Rossi je prostě sexy a navíc mrcha s idiotským manželem, zdrojem jejího komplexu a pro nás závdavkem pro kadenci vtipů bez zábran a omezení. Ano skutečně její manžel GAY (zatím nepotvrzeno) je prostě jednou z nejlepších postav seriálu. Takový charakter (postava) se jen tak nevidí. Rodina plná nemakačenků má ovšem dalšího favorita na postavu roku a tím je Will Arnet, amatérský iluzionista. A otec, defraudant ve vězení, s manželkou jako solidní krávou také. Oscarová rodinka, kterou drží pohromadě jediný pracující syn Jason Bateman, na jehož hlavu padají niterné problémy všech zúčastněných v tomto exklusivně vtipném seriálu, je prostě něco, co rád zkouknu znovu a znovu. (29.11.2011)

Arrested Development pracuje s trochu jiným druhem humoru, než jsme zvyklí u sitcomů. Není tak přímočarý, spíše ve stylu amerického Office (jen postavy jsou daleko více vyšinutější). Nebudete se válet smíchy každé dvě minuty a část diváku zabalí sledování AD po pár epizodách. Pokud však vydržíte, tak zjistíte, že se vám seriál pomalu začíná líbit. Můj favorit je Gob, neschopný iluzionista se sebedůvěrou dosahující daleko za hranice známého vesmíru. PS: Nedokážu si představit, co by udělal dabing s tímto seriálem. Vím jen, že by to bylo nekoukatelné. (12.09.2010)