Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Film, v ktorom sa mi dostalo peknou poetickou formou mnohých ponaučení o veciach, ktoré rozhodne stoja za to pripomínať. Cyklus ročných období v symbolike ľudského života a duchovného vykúpenia hriechov minulosti... Obrazová a sluchová nádhera s hlbším významom, v niečom takomto je Ki-duk Kim naozaj majster. 85/100 (20.04.2016)

DVD/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +zůsob vyprávění, nádherná příroda, příjemná hudba -myslím si že film toho mohl obsáhnout ještě více, takhle je velice jednoduchý a přímočarý/// Téměř bezeslov odvyprávěná lyrická báseň. Pohladí po duši, nechá vás meditovat a rozjímat a nádherně si u ní odpočinete. Vidět tento film a ani netřeba podobné místo navštívit. Režisér nám ho zprostředkoval v celé své přírodní kráse. Stejně tak i odvyprávěný příběh má co říct. Po jaru vždy příjde léto .-)/// Celkem 74%/// (17.05.2008)

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout (22.11.2006)

Nemám rád pojmy ako podobenstvo alebo filmová báseň, zaváňa to alibizmom. Mám rád zmysluplnosť a keď majú veci vo filme hlavu a pätu. Dukov film je podobenstvo a filmová báseň, ktorá má zmysel a hlavu a pätu. Navyše s krásnymi symbolmi, prírodou a atmosférou. Je to film, ktorý dáva zmysel aj na svojom povrchu, pod ktorý sa môžete dostávať stále hlbšie a hlbšie, zhruba podľa možností vlastnej duše. Niežeby neboli na svete zmysluplnejšie "zamestnania" ako mních, neustále poznávanie múdrosti sveta musí byť v určitom zmysle nuda. Sledovanie tohoto minimalistického filmu ale určite nie, aj keď podľa obsahu môže mnohých odstrašiť. Nielen Jar, leto, jeseň, zima... a jar, ale aj človek, žaba, ryba, had... a človek. Ešte si neodpustím poznámku k ľahko odetým postavám počas zimy, i keď v tomto filme to určite nebolo myslené ako klasické filmové klišé, s ktorým sa často stretávam, ja si ale myslím, že aj telo osvieteného mnícha je stále iba ľudské a nepríjemným následkom by sa nevyhlo. Rovnako aj istý nadprirodzený prvok vo filme mi pripadal nadbytočný. (12.04.2013)

Tento film by som prirovnal k biblii. Ma velku duchovnu silu, rozprava pomocou podobenstiev a nabozenskych motivov a dokonca sa tu deju aj zazraky. Vlastne cely tento film je takym malym zazrakom. Hlavne potom, ako som si ho nechal v hlave par dni prelezat, som precitil jeho krasnu, tajomnu atmosferu, vytvorenu pomocou nadhernej prirody a Kimovej tvorivej fantazie. Dalo by sa debatovat o tom, aku hlbku a pravdu v sebe maju niektore myslienky/podobenstva. No neodskriepitelne je to, ze niektore z nich su tak mocne, ze v srdci citliveho filmoveho fanusika budu rezonovat velmi, velmi dlho. (9/10) (18.05.2008)