Zmeškaný hovor

V Japonsku je energické zlo zřejmě již součástí lidské společnosti. Zlo, šířící se jakýmkoli signálním prvkem či mediem a působící na podvědomí oběti. Ze začátku je zde určitá podobnost se zmíněnými filmy, ovšem postupným a opravdu velmi zvratovým vývojem příběhu, se stává HOVOR samostatnou kapitolou toho, jak toto zlo funguje. Vyústění příběhu je ve stylu Vesmírné odysey, neboť jeho pochopení je na poprvé asi nemožné a přitom v celku jednoduché, není možné uniknout, protože "každý má své nebe". Stejně jako předchozí filmy se i tento stal zájmem amerických ždímačů, kteří se bez čekání chopili námětu a celý ho po svém opět zprznili. Tento fakt, jen potvrzuje vysokou kvalitu originálního filmu. (04.02.2013)

Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... (07.05.2007)

Myslim, že pri horore je všeobecne tvorcom dosť zaťažko vymýšlať postavám inteligentné motivácie, aby sa dobrovolne vystavovali "strašidelným" situáciám a nevyzeralo to blbo. Miike to šikovne ofačil, tak že pri všetkom tom detektívnom balaste naokolo na to proste zabudnete. To je gut a v mojom prípade je gut aj to, že nemám veľmi napozerané ostanú hororovú tvorbu japončíkov posledných rokov. One Missed Call som si užival aj kriminálku (uplne nepochopenú) aj ako horor (skvelo vygradovaný). 80% (03.04.2008)

Světu vládnou mobily a podle statistik je dokázané, že skoro každý vlastní alespoň dva. Už děti od 1. třídy umějí volat a posílat smsky. Já jsem měl první mobil v roce 2001 v mých 16 letech. To jen na úvod a teď k filmu. Je to děsivé a skoro dokonalé. Já osobně si vůbec nedokážu představit, kdybych obdržel na mobil hlasovou zprávu, ve které by byl nahrán můj křik, jak mě někdo zabíjí! A ještě k tomu bych se dozvěl přesné datum i hodinu své kruté smrti. Až mi na mobil přijde hlasová zpráva, tak ji hned smažu, a to jen díky tomuto filmu. Japonci natočili skvělý horor s místy hutnou atmosférou, při které vám budou vstávat vlasy hrůzou. Nejde zde o příběh, ale je velký důraz kladen na to, aby film diváka vyděsil. A to se mu daří. Já film viděl přesně o půlnoci a po celém těle jsem měl husí kůži a to se mi už hodně dlouho nestalo. Doporučuji všem, kdo má rád snímky s děsivou a ponurou atmosférou. Musím se přiznat. Hned jsem si na internetu vyhledal melodii, kterou zvoní mobily ve filmu a dal si ji do svého. Zanedlouho si pustím 2. díl a pak ještě zkusím americký remake. (20.09.2008)

Maličko Kruhu, maličko Nenávisti, strašení pro strašení. Když to začíná bejt zajímavý, vydrží to jen chvilku. Náměty Japonskejch hororů jsou v pohodě. To, že ,,temné síly“ dokážou vymačkat číslo na mobilu mi divný nepřipadá. Občas však mám problémy s tempem vyprávění. Ale zhlédnout se to dá. Aspoň si dáte bacha na lidi, kteří vás budou chtít odvést do nemocnice a cpát vám do pusy bonbóny. (11.11.2006)