Gokudó kjófu daigekidžó: Gozu

Mladý jakuzák Minami dostane za úkol odvézt na vynucený odpočinek svého služebně staršího kolegu Ozakiho. Cesta však náhle končí v malém městečku, kde se Ozaki beze stopy ztratí a Minami při jeho hledání projde řadou surreálních setkání s tamějšími obskurními obyvateli. Jízda Lynch-landem je důmyslně vystavěnou metaforou pro coming out hlavního hrdiny vedoucí až k harmonii s jeho doposud potlačovanou podstatou. Psychoanalýza od profesora Miikeho se ale nepodobá neproniknutelné noční můře. Jeden z nejzábavnějších a zároveň interpretačně nejpodnětnějších snímků japonského režiséra útočí na podvědomí pomocí hravé absurdity a Miikeho typických provokativně konfrontačních ztřeštěností. (05.04.2011)

Abych byl upřímný čekal jsem víc. Ale to bylo asi tím že před spuštěním jsem si o filmu hodně četl. Hlavně to že je to brutální a že to má Lynchovskou atmosféru. No bohužel první bod se bohužel moc nesplnil nejbrutálnější scéna je hned na začátku se zabitím psa ale i to vypadalo srandovně. A druhý bod byl tak na půly cesty. Nicméně ale nemůžu říct že jsem se nějak moc nudil a těch 130 minut uteklo poměrně slušně ale prostě čekal jsem daleko více. A to navíc od režiséra Miikea. (04.12.2014)

Poslední scéna, která se mi líbila, bylo jakuza auto. Zbylých cca 110 minut jsem strávila úvahami nad téma "jeden z nejnudnějších podvečerů mého života" a odoláváním chuti Gozu vypnout, že se to třeba zlepší...jak naivní občas bývám, ani nápad, nuda pokračuje stejně jistě jako kung-fu legenda. Dobrá, u pár věcí jsem znechuceně zamrkala, ale že by mě díky tomu začal film víc bavit, toho jsem si nevšimla. Tentokrát to šlo hodně moc mimo terč, milý Takaši. (24.05.2008)

Miike schválně škádlí divákův vkus a daří se mu to s pro mě až nepochpitelnou úspěšností, zajímavé je, že tak činí přes otázku "posvátného" mateřství, čímž vytváří dokonalý paradox, kdy láká pokrytce jak můry do plamene a adorované téma, od kterého by člověk čekal přirozené přijetí, se tak pro ně stává zdrojem podráždění a iritace. O velké filozofické dílo se ovšem nejdená, spíše o klasické horrorové postupy v mimořádně bizarní podobě, smíchané s opravdu freaky komedií (scéna s čivavou aspiruje mezi mé nejoblíbenější humorné scény vůbec). Sone v hlavní roli ujde, parádní je Renji Ishibashi jako jeho boss, nejlepší symbiózu s postavou (paranoidního Ozakiho) však předvádí jednoznačně Sho Aikawa. (16.02.2011)

Brať to ako šialenú a bizarnú paródiu na psychologický horor, tak by sa ešte dalo. Ale ak chcel Miike len samoúčelne šokovať ( čo sa mu možno u niekoho podarilo záverečnou scénou ), tak divácky veľmi neuspel. A už keď, tak to nemusel naťahovať na vražednú dĺžku vyše dvoch hodín ( pri takomto extravagantnom námete ). Bludný sen jedného kvalitného žánrového umelca. (01.10.2022)