Hnüs

V minulém roce přišel do kin biografický snímek Bohemian Rhapsody, jenž více než cokoliv jiného vzdával hold nejlepšímu zpěvákovi všech dob Freddiemu Mercurymu a skupině Queen a samozřejmě jejich hudbě. Kvůli tomu ve snímku pro získání širšího zájmu (tedy i počestných maminek a konzervativních otců) nenajdeme téměř žádnou stopu po všech prasárnách, jež dělají rockovou hvězdu rockovou hvězdou a došlo k neočekávanému náporu diváků všech věků, ras a pohlavních menšin. Tím Bohemian Rhapsody jako první z této už dávno, avšak méně prosazené, filmové kategorie našel, vyplnil díru na trhu a zasadil do bříšek jeho konzumentů hlad po něčem novém, dalším a podobném. Toho si všiml Netflix, dneska už megakorporace, jež se začíná rozrůstat více a více a přišla se svým biopicem o rockové hudební skupině. A vybrala tu s nejhorší pověstí na světě, již nemá v plánu v žádném případě napravovat, spíše naopak. Skupinu Mötley Crüe, průkopníky glam metalu, jsem znal od vidění. Věděl jsem, že nahráli cover na můj jeden z nejoblíbenějších songů mé nejoblíbenější skupiny Helter Skelter, věděl jsem, že jejich vzhled je na první pohled do očí bijící glam styl, kde kombinují prvky ženskosti k dosažení maximální mužnosti. Tam ale mé znalosti končily, jejich hudbě jsem neměl šanci dát šanci a nečekal jsem, že je začnu s radostí konzumovat tak brzy. Nu, po zhlédnutí tohto snímku, jenž mi převyprávěl ten neuvěřitelný příběh, se stalo to, že dnes s knižní předlohou v ruce poslouchám jejich hudbu každý den jako doplněk k četbě. K snímku samotnému. Nikdo po Bohemian Rhapsody nečekal, že další snímek tohoto vzorce bude tak upřímný, zde je všechno založeno na oné dekandenci, již se Bohemian Rhapsody snažila vyhnout a je to naprosto skvělé. Nestojí to ovšem jen na tom, ano, dekandentní styl života zahrnuje podstatnou část snímku a vžité pořekadlo sex (moc, moc sexu), drogy (ještě více) a rokenrol (a jak chytlavý) je hlavním mottem, avšak důležité jsou kulisy, příběh a samotní členové, jež dělají tento počin tak zajímavý. Jistě, obsahuje to různá žánrova klišé a občas až moc umělé kostýmy (hlavně paruky), ale i kromě té legrace a radovánek je zde hodně dobře vyvedena emoční stránka stojící na určitých událostech zahrnující tu skutečně zlou stránku drog, smrt a násilí. To je podepřeno zase žánrově nezvyklým stylem určité části vyprávění, kombinující vkusné bourání čtvrté stěny a neotřelé úhly kamery, hereckými výkony, kde nejvíce překvapil MGK a samozřejmě soundtrackem zahrnující hity této skupiny s nově nahraným songem zvláště pro tento snímek. Nejedná se o naprostou pravdu, prospěšnosti dramatu podlehlo pár událostí, ale nedošlo to do stádia Bohemian Rhapsody. Z počáteční skepse se ve mně vyvinula naprostá láska a nadšení jak ke snímku, tak ke skupině samotné. 8/10. (25.08.2019)

Další hudební snímek. Přijde mi, že se s nima teď nějak roztrhl pytel ale rozhodně mi to nevadí. Rád koukám, na začátky kapel toho jak se dostali ke slávě a taky i k prohře. Každý život rockové hvězdy je nějak zajímavý. Buď jsou to drogy, chlast, děvky a nebo ještě něco horšího. To samozřejmě přináší i věci, které nejsou moc super a nemáte z nich absolutně žádný požitek ale spíš trauma. Mötley Crüe je kapela u které můžu říct, ze jí znám ale fanouškem jsem asi tak velkých, že bych ze všech jejich desek udělal jedno. Taková best of je pro mě asi nejposlouchanější albem protože jsou tam ty top hity a ty ostatní absolutně neznám. Ale jejich počin a vůbec jejich svět je zajímavý a jsem rád, že se nám tímto snímkem svěřili a Netflix to vzal zase po svém a je tam všechno co asi jejich život v průřezu obsahoval. Rychlá jízda je to a těch 107 minut zmizí jak lajna koksu v nosu každého člena kapely. Jeff Tremaine si konečně zarežíroval něco pořádného a né je vtípky s Jackass a myslím, že si to užil. Spokojenost 75% (08.04.2019)

Chtěl bych napsat pár laskavých slov o filmu THE DIRT. Ne, není dobrý. Ale ruku na srdce, vážně si myslíte, že film o MÖTLEY CRÜE, který navíc vznikl v produkci kapely a podle knih všech čtyř členů může být dobrý? Výsledkem je vlastně taková glam metalová Bohemian Rhapsody pajcnutá Vlkem z Wall Street, film o tom, že ať bylo, co bylo, kapela je hlavně rodina. Oproti Bohemian Rhapsody se tam trochu víc smilní, squirtuje, šňupe koks z prdelek, střílí herák, běhá bez kalhot, demolují pokoje, líže moč u bazénu, ukazují řitě na veřejnosti... Takže hlavní první polovina je fun a zjevení Madmana ze země Oz patří k vrcholům. Ve druhé už to posmrkává dojetím a je to přesně tak přesvědčivý, jako když drama o smrti dítěte natáčí výhradní režisér vidláckých srandiček Jackass. Oscara to asi nedostane, i když je to líp nastříhaný než Bohemka a paruky to má stejně směšný. Že jsou MÖTLEY CRÜE dobrá kapela vás to taky nepřesvědčí. Ale že glam byla hovězí mutace metalu a tahle čtyřka to autenticky cejtila, tomu se věřit dá. God Bless the Children of the Beast! (26.03.2019)

Takhle přesně si představuju dokument do světa rocku 80tých let. Co na tom, že hudba nic moc (ve srovnání s jinými velikány té doby). Co na tom, že kapelu jsem znal jen proto, že v ní bubnoval jeden týpek s velkým čur*kem, který párkrát nafackoval sex idolu 90tých let. Já se děsně bavil. Nenudil jsem se ani minutu. Pokud chcete alespoň trochu ochutnat té doby, tohle je přesně pro vás. Bohemian Rhapsody bylo skvělý, ve srovnání s tímhle, to byl jen polotovar z krabice, rýže ze sáčku, česnek v prášku ... (07.09.2020)

Krátký komentář: Doufám, že si tenhhle snímek udrží na csfd svůj vysoký průměr. Na to, že to nedělali kdovíjací fachmajstři, je to dost slušný rokenrolový film s několika nezapomenutelnými momenty a více než dobrou muzikou. (- - - -) Dlouhý komentář: Čekal jsem to mnohem horší. Herci sice připomínají skutečné Mötley Crüe jen vzdáleně (přesněji řečeno, Tommy Lee a Mick Mars jsou typově hodně OK, ale Vince Neil je spíš Brian Connolly ze Sweet a Nikki Sixx je učiněná katastrofa), paruky jsou strašné (hlavně ta Sixxova), ale výsledek je pomalu zázrak. První třetina filmu šlape přímo skvěle. Pak to začíná trochu slábnout a závěrečná část je až rozpačitá... No, vlastně přesně jako tvorba kapely. (První album je nejlepší, to si pište!) Ale rozhodně to má své momenty (scény ze zkušebny, vymýšlení názvu, první koncert, setkání s Ozzym, atd). Bál jsem se, že to bude druhá Bohemian Rhapsody, ale tu naštěstí připomíná jenom závěr. Takže... Celkově je to lepší než Bohemian Rhapsody (v první půlhodině dokonce asi tak desetkrát). A je to lepší, než bych od podobného, kapelou řízeného projektu, čekal. (Mötley Crüe dnes už možná nejsou tak šílení jako zamlada, ale z nějaké větší soudnosti, nebo snad dokonce moudrosti, bych je určitě neobviňoval.) Ke konci to upadá až do průhledné, nedůvěryhodné sentimentality, ale pořád je to lepší (a určitě víc dirty) než... vy víte co. A hlavně to tady konečně (!) snad aspoň trochu zpropaguje jednu Čechy vždy tak důsledně ignorovanou kapelu a jeden v tuzemsku vždy tak urputně odmítaný rockový žánr. PS: Rád jsem si v jednom z komentářů zase přečetl (v minulosti tolikrát slyšený a stále dokola omílaný) názor o "metalu pro bukvice". Tě pic, kámo, já jsem bukvice největší. :-) Fanoušek Mötley (a všeho možného dalšího glamu) od června 1985! PS po půl roce: Moje naděje, že by snad tento film mohl něco málo změnit, se samozřejmě nenaplnily. Co naplat. Češi nikdy nerozuměli rock 'n' rollu. Dechovka, techno, hip hop, opera a thrash metal, to jo. Ale rock 'n' roll?? PS po pár letech: Zvyšuju na pět. Funkčnější rokenrolový film stejně široko daleko jen tak nenajdete. (29.03.2019)