Hnüs

Od Bohemian Rhapsody se nějak uchytil trend životopisných filmů s nějakou legendární hudební postavičkou nebo kapelou. Tentokrát šli na paškál homofetky Mötley Crüe, kteří vládli hlavně v osmdesátkách. Byť jsem to období nezažil a ještě jsem přeskakoval z varlete do varlete, Dr. Feelgood jsem hrnul do uší ještě když jsem hovnu říkal koko a už tenkrát mi mohlo jasný, že jinak než na drogách to celé vzniknout nemohlo. Heslo sex, drogy a rock'n'roll je v The Dirt vystihnuto fakt výsostně. Vypravovací systém různých postav nebyl zmatený a drželo se to správnýho tempa a laikovi je pak kapela krásně představena v nejjasnějším světle. S Ozzym, který jim v určitou chvíli dodal manuál Etikety a společenského chování pak proháněli rypáky a žíly všelijakým sajrajtem a ukázali světu, zač je toho party. (31.05.2019)

Jako naprostý rockový analfabet jsem o skupině v životě neslyšel (a dle soundtracku neznal snad jedinou skladbu), ale takhle si představuji životopisný film o kapele, jenž vznikl na základě vzpomínek samotných členů. Totálně upřímná a sebereflektující záležitost plná přiznání omylů, hříchů a vlastní debility, kdy sice krédo "sex, drogy a rock'n'roll" bylo evidentně vždy součástí image kapely, ale dělat tento film pokrytečtí členové Queenů, místo heráku si do žíly střílí rodinné hodnoty a místo destruktivních povah by nastoupil Brandon Walsh s Mírou Dušínů a hezky si o všem popovídali. Jistě, po filmařské stránce to žádný velkofilm není, ale člověk se fakt neubrání porovnání s nedávnou tragickou, fakticky zcela nesedící a úděsně nadhodnocovanou pohádkou Bohemian Rhapsody se 4 Oscary a 90 %. Tohle je po filmařské stránce úplně stejně odvedená záležitost, která si ovšem na nic nehraje a nedělá z diváků dementy jako žijící členové kapely Queen ve své PR sračce. A takový přístup se mi zatraceně líbí, i když je mi tento hudební žánr celoživotně vzdálený. 90 % (28.03.2019)

Zpívánky této radostné kapely pro mě jsou velkou neznámou, o to více mě potěšilo, že jsou poslouchatelní a filmový zážitek je stabilní jak už to u zpěváckých filmů povětšinou bývá. Jak už to bývá zvykem film se snaží šokovat bouřlivým životem hudebníků. Mě by o něco více zajímalo jak by dopadl film o démonovi Ozzy Osbournovi. Tak snad to někdy uchopí někdo velký. (30.11.2020)

To se takhle sejdou notorický děvkař, romantický násilník, feťák, co nezná míru a jeden světec s lahví vodky, aby založili kapelu, jejíž sláva popravdě vyvěrá z neustálých výstřelků a skandálu, než že by byli tak hudebně talentovaní. Je to cirkusová šou čtveřice dacanů, která navíc úplně vynechává ty nejhorší excesy (co Pamela?). SHRNUTÍ: Po shlédnutí jsem si jistá, že Ozzy toho netopýra sežral schválně. (17.05.2024)

Mötley Crüe byli hovada, to je známá věc. A taky je to to jediný, co v tomhle filmu je. Dokud se chovají jak hovada, tak je to zábava (vrcholná sekvence je Tommyho POV). Jakmile se ten film začne snažit o drama, tak těžce selhává, a to jak po scenáristické, tak po režijní stránce, a občas i po herecké. Že nejsou hlavní hrdinové podobní svým předobrazům, nevadí. Že nezestárnou v průběhu 20+ let ani o den, je větší problém. Divák, co neví o Mötley Crüe vůbec nic, bude pravděpodobně naprosto zmatenej, kdy se ten film odehrává a kolik času uběhlo. Sice se to snaží tvářit podvratně (boření čtvrté zdi, nespolehliví vypravěči), ale ve výsledku je to konvenční film o vzestupu, pádu a smíření se. Vztahy si k postavám nevytvoříte, i když je v tom filmu jeden voiceover za druhým, ale ten jen většinou popisuje to, co by mělo být zobrazený. Ze všeho nejhorší je ale ta totální povrchnost, kdy členy kapely nedefinuje nic jinýho než "jsme hovada". Na to, že zabralo 15 let, než se ten film zrealizoval, tak docela fiasko. (23.03.2019)