Hnüs

Ano. Jak zde správně poznamenal největší bukanýr Pan Apač, hudba všech těch glamrokových transek je dobrá leda tak do gejklubů jako kulisa k zasněným pohledům do kakaových očí při mlsném usrkávání banánového daiquiri. A obzvláště tihle naprosto hudebně nenápadití a bezvýrazní Matláci, na rozdíl od tehdejší inventivní konkurence, například Džonboviho, Skidrou, Érosmisů či Gansů, balastní kolovrátková homopartička vymatlaných trapáků bez jediného pořádného hitu, která se proflákla akorát tím, že chlastala, fetovala a dělala bordel, což zaujalo i v branži müslitele z největších - Ozyho, jenž jim na to konto podal pomocnou učebnici astrofyziky. To hovadění jim ovšem šlo náramně, a tak si jako narkogeronti uplácali o svých prasotrampotách veskrze zábavný filmík, kde se naprudko a bez příkras pochlubili, jací to bývali (a s největší pravděpodobností pořád jsou) hloupí a slizcí čuráci. A ano 2. Jak zde správně poznamenává každý druhý gej, ultrapokrytecký pan Květen se u toho může třísknout do hlavy a poučit, jak dokonale by okořenilo jeho sterilní báchorku o bezkonfliktních správňácích pár záběrů na Bulsaru s pérem v prdeli a rypákem v kokainu. (17.04.2019)

"Kolik jsi už dneska ojel holek?" "Asi tři." "Ne dneska, na turné." "Ty vole, po tom obřím gang bangu v Salt Lake City jsem přestal počítat." ___________ Sex, drogy a glam-rock v neskutečně stylový a extrémně nekorektní hudební komedii o kultovní kapele Mötley Crüe, která vám svým borcením čtvrté stěny a pikantním humorem totálně sežehne prdel. Nehoráznej odvaz. (31.03.2019)

Na pohodu životopisnej film, kde se kolem tvrdé muziky točí hudebně nadaní idioti, chlast, kurvy, drogy a zase idioti. Chápu, že je to divokej styl života, stejně jako jejich hudba, ale přesně proto mi ta hudba nikdy nepřiroste k srdci, znám od nich tak dva songy. Bavil mě Ivan Rheon a stylistickej podmaz, jinak obyčejnej dokument o obyčejně neobyčejné kapele, která rozhodně měla víc štěstí než rozumu. Technicky nadprůměr. Všichni to srovnávají s Bohemian Rhapsody, jako by to šlo, když je premisa a hudba jen to, co to spojuje. Jinak je to někde jinde. Tohle je samozřejmě míň komerčně přístupný, kdo nemusí metal, tohle si nepustí. Kdo má rád hudbu, Bohemian si pustí. 4* a.k.a 70% (06.06.2020)

O tolik, co mě zlamali nedávní Queen mě Mötley zase překvapili. Film je postavenej přesně naopak. Je tu explicitní nahota, excesy a večírky, žádný "nechceme pošpinit něčí odkaz" přetvářky. Divně filmově vyumělkovaných je pouze posledních 10 minut filmu, Bohemian Rhapsody byl natočenej tak, aby šel lidem na ruku celou dobu a za těch posledních 10 minut (ztvárnění Wembley) si u mě poskočil o hvězdu výš. Tady jsou to ale prostě poctivý 4 hvězdy bez kompromisů. (05.04.2019)

Neučasaná a poměrně brutální verze Bohemian Rhapsody, která si nebere servítky a ukazuje, jak žít Heavy Me(n)tal. Kapela Mötley Crüe je totální klasika klasik a myslím si, že málokterá kapela zažila tolik eskapád, jako právě kluci z týhle kapely. Pro někoho to může být legrace, ale pro druhý to bude zaručeně noční můra. Divím se, že se všichni dožili natáčení tohoto filmu. Herecky je to bomba, hudebně bez námitek. Některé scény jsou na pomezí geniality. Například ta s Ozzym nebo když se filmaři rozhodli v bodech ukázat rockerův běžný den. The Dirt je ale pořád totální úlet, ale kvůli způsobu vyprávění nemůžu říct, že by se jednalo o běžný životopisný film. Naopak. Kdybych přeci jen jejich muziku měl radši a našel bych si jeden jedinej bod, proč bych ty kluky měl mít rád i po lidský stránce, tak dám pět hvězd. Takhle je to za hodně slušný čtyři, ale jenom proto, že vlastně nevím, co v tomto filmu znamená pojem kamarádství. No a navíc v tom má zase prsty Netflix. To není náhoda... (09.05.2019)