Hnüs

V minulém roce přišel do kin biografický snímek Bohemian Rhapsody, jenž více než cokoliv jiného vzdával hold nejlepšímu zpěvákovi všech dob Freddiemu Mercurymu a skupině Queen a samozřejmě jejich hudbě. Kvůli tomu ve snímku pro získání širšího zájmu (tedy i počestných maminek a konzervativních otců) nenajdeme téměř žádnou stopu po všech prasárnách, jež dělají rockovou hvězdu rockovou hvězdou a došlo k neočekávanému náporu diváků všech věků, ras a pohlavních menšin. Tím Bohemian Rhapsody jako první z této už dávno, avšak méně prosazené, filmové kategorie našel, vyplnil díru na trhu a zasadil do bříšek jeho konzumentů hlad po něčem novém, dalším a podobném. Toho si všiml Netflix, dneska už megakorporace, jež se začíná rozrůstat více a více a přišla se svým biopicem o rockové hudební skupině. A vybrala tu s nejhorší pověstí na světě, již nemá v plánu v žádném případě napravovat, spíše naopak. Skupinu Mötley Crüe, průkopníky glam metalu, jsem znal od vidění. Věděl jsem, že nahráli cover na můj jeden z nejoblíbenějších songů mé nejoblíbenější skupiny Helter Skelter, věděl jsem, že jejich vzhled je na první pohled do očí bijící glam styl, kde kombinují prvky ženskosti k dosažení maximální mužnosti. Tam ale mé znalosti končily, jejich hudbě jsem neměl šanci dát šanci a nečekal jsem, že je začnu s radostí konzumovat tak brzy. Nu, po zhlédnutí tohto snímku, jenž mi převyprávěl ten neuvěřitelný příběh, se stalo to, že dnes s knižní předlohou v ruce poslouchám jejich hudbu každý den jako doplněk k četbě. K snímku samotnému. Nikdo po Bohemian Rhapsody nečekal, že další snímek tohoto vzorce bude tak upřímný, zde je všechno založeno na oné dekandenci, již se Bohemian Rhapsody snažila vyhnout a je to naprosto skvělé. Nestojí to ovšem jen na tom, ano, dekandentní styl života zahrnuje podstatnou část snímku a vžité pořekadlo sex (moc, moc sexu), drogy (ještě více) a rokenrol (a jak chytlavý) je hlavním mottem, avšak důležité jsou kulisy, příběh a samotní členové, jež dělají tento počin tak zajímavý. Jistě, obsahuje to různá žánrova klišé a občas až moc umělé kostýmy (hlavně paruky), ale i kromě té legrace a radovánek je zde hodně dobře vyvedena emoční stránka stojící na určitých událostech zahrnující tu skutečně zlou stránku drog, smrt a násilí. To je podepřeno zase žánrově nezvyklým stylem určité části vyprávění, kombinující vkusné bourání čtvrté stěny a neotřelé úhly kamery, hereckými výkony, kde nejvíce překvapil MGK a samozřejmě soundtrackem zahrnující hity této skupiny s nově nahraným songem zvláště pro tento snímek. Nejedná se o naprostou pravdu, prospěšnosti dramatu podlehlo pár událostí, ale nedošlo to do stádia Bohemian Rhapsody. Z počáteční skepse se ve mně vyvinula naprostá láska a nadšení jak ke snímku, tak ke skupině samotné. 8/10. (25.08.2019)

Ja som vlastne hľadal film, u ktorého sa nenáročne pobavím a príbeh glam-metalovej kapely sa ponúkol akosi samo sebou. Výslovne sa pritom tvorcovia pokúsili vyhnúť pátosu a sentimentu, čo sa im do značnej miery podarilo, otázkou zostáva, či táto úlitba tempu a súdržnosti bola na prospech veci všeobecne. Že a ako ústrední protagonisti prežili, myslím si, totiž akosi stráca na hĺbke a zásadnosti oznámení. Výprava bola bez debát skvelá a štýl nevkusne striekal podľa môjho. O niečo horšie to bolo s hereckými výkonmi, príkladne ale rola Tommyho Lee a Vince Neila boli bez problémov uveriteľné. Ak sa na film chystáte kvôli Pamele, alebo Nikkimu Sixx, vyhľadajte skôr iné diela. Asi som sa na toto nemal dívať po Bohemian Rhapsody (2018). (21.11.2019)

Až na ty strašný paruky úžasný film. Možná dokonce nejlepší o hudební skupině, co jsem kdy viděl. Vtipné a k divákovi spravedlivé bylo občasné pomrkávání do kamery, co se stalo, co ne, co případně ve filmu chybí. Jak nemám rád filmy o feťácích a jejich trápení, tak tady si nikdo na nic nestěžuje. Prostě to chvíli pěkně srali a později si to uvědomili. Hudebně je film skvělý a to Mötley neposlouchám a dokonce jsem na fesťáku ani nešel na Vince Neila. Což mě nyní s odstupem času celkem mrzí. No ale k filmu samotnému. Bylo kouzelné to poselství kamarádství. Hodně bylo umocněno temnějšími a více či méně smutnými životními momenty všech čtyř členů kapely. (09.02.2021)

Tohle není dokument, to je jízda a zábava! I když ve filmu oproti knize chybí asi tak 2/3 informací a něco je lehce překroucené. Po opětovném zhlédnutí musím uznat, že to je skvěle vybalancované a kdyby se kterákoliv z linek rozebírala víc do hloubky, už by nezbyl čas na jinou. Delší stopáž by filmu už nepřidala. A že měl film trochu sestupnou tendenci, no a která kapela měla po deseti letech vzestupnou? (18.02.2021)

,,JE TO BOJ A JESTLI CHCEME VYHRÁT, MUSÍME JIM UKÁZAT NĚCO, CO JEŠTĚ NEVIDĚLI....“ /// A tak se tihle týpci stali symbolem osumdesátek. Jejich kariéra se nesla přesně ve stylu klišoidního hesla „sex, drogy a Rock 'n' Roll“ a já kvituju, že tahle metrosexuální (glam metalová) grupa aspoň neměla klávesy. Film je takovou podívanou pro dospělejší děti – takže i pro mě. Pánové z Mötley Crüe tak po všech těch knižních biografiích dostali i tu filmovou. Můžeme mrknout na jejich cestu na vrchol, slávu i pády. Místy to je hnusný nakouknutí do jejich třináctejch komnat. Ovšem nejnechutnější kusy tady stejně předvádí Ozzy. Příběh (i film) obsahuje všechno, co taková rocková skupina prožívá a já jen doufám, že těch autobiografickejch filmů nebude přibejvat, protože nejen tady platí – dobrého pomálu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zakládáme kapelu. Neřešíme, jestli umíme hrát, hlavní je, aby nás žraly holky. 2.) Ozzy mi řekl, že mě život plnej drog, chlastu a nechráněnýho sexu zničí. 3.) Thx za titule ,,coollis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.03.2019)