Don't Come Knocking
Don't Come Knocking
Nechoď klopať na dvere
Don't Come Knocking
Režie:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHudba:
T Bone BurnettHrají:
Sam Shepard, Jessica Lange, Tim Roth, Gabriel Mann, Sarah Polley, Fairuza Balk, Eva Marie Saint, Marieh Delfino, George Kennedy, James Roday Rodriguez (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Howard Spence (Sam Shepard) pamatuje lepší dny. Býval oblíbeným westernovým hrdinou, ale teď už se objevuje jen ve vedlejších rolích žánru, který už není tak populární jako dřív. Pocit neuspokojení a osamělosti často utápí v alkoholu a se ženami už na tom také není tak dobře, jako býval. Když se od své matky doví, že má možná někde potomka, upne se k myšlence, že jeho ivot nemusí být tak prázdný, a vydá se hledat svého syna či dceru. Cestou po stopách minulosti narazí na Doreen (Jessica Langeová), kterou kdysi miloval a opustil. Doreen má syna Earla, který jí zbyl jako vzpomínka na jejich lásku. Ale k Howardovu úžasu se nezdá, že by bývalá milá, a tím méně jejich syn stáli o návrat ztraceného otce. Nebýt dívky Sky, která se trochu záhadně objevuje a zase mizí a která projevuje pro Howarda víc pochopení než prchlivý Earl, asi by Howardovo pozdní pokání skončilo fiaskem. Ještě k tomu má v patách Suttera (Tim Roth), který je rozhodnut, že Howarda přiměje vrátit se na natáčení, z něhož utekl. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
Pomalu plynoucí film, který vás zaujme, jen když přistoupíte na Wendersova pravidla - nehledat v něm žádné převratné zvraty, ale jen si užívat atmosféru, krásnou kameru a dobrou hudbu. Pár dnů ze života jednoho stárnoucího kovboje, který se nechtěně setkává s několika hříchy svého nezřízeného života. Mě film potěšil a pohladil :-) ()
Krátce po skončení filmu to samozřejmě na plný počet nevydá. Film je místy trochu zmatený a snad i formálně nevyrovnaný. Jakoby se rozhodoval mezi dvěma polohami (možná ještě i ve střižně). Navíc jsem si po celou dobu sledování představoval, jak by námět mohl být zpracovaný na vážnou strunu, v duchu dřívějších Wendersových filmů ze 70. a 80. let. Ale nechť.. vlastně je to spíš Shepardovka než Wendersovka, a pár hodin po dokoukání už v hlavě zůstává z filmu jen to lepší - především ta (vlastně nečekaně) oddychová nálada a příjemná jednoduchost děje i všech (!) postav. (Možná by si každý "lepší" režisér měl někdy zkusit natočit "své" téma řekněme s odpočinkovým přístupem, ne-vážně. Výsledky by mohly stát za to.) ()
Ani v Nechoď klepat na dveře Wenders neopouští svůj režisérský „trademark“: tempo příběhu plyne pozvolna, stejně jako život na americkém maloměstě, postavy jsou psychologicky výborně prokreslené a režisér klade důraz na řadu detailů, které působivost celku umocňují. Ani dvouhodinová stopáž není na překážku, jen po divákovi vyžaduje více trpělivosti, než kdyby sledoval bezmyšlenkovitou popcornovku. ()
Stárnoucí herec s ohozem kovboje a srdcem v inventuře zdrhne z místa natáčení dalšího westernu, protože už má poletování od ženský k láhvi, do "akce!" a zpět plný koně. Jeho cesta vede napřed k matce a odtud k ženě, která má možná jeho dítě. Putování je vyšperkováno nádhernými záběry kamery, kompozicemi mnohde výmluvnějšími než dialogy, které ne všude působí přesvědčivě a přirozeně. Uřvané scény nesvedou to, co v Paříž,Texas udělalo ticho, i když v krásně depresivní náladě se nesou oba. Tento ale jen za 3.5 *. ()
" Je samotár, čo stratil lásku svoju. Teraz spomienky mu krvou kolujú. Aj keď sa pred ním schováva, na dosah ju má. Samotár prišiel o lásku svoju, že samotár je si zavinil sám. Láska nie je ani vojna ani hra. Má tiene na duši, ako ich zaplašiť netuší. Že tak skončil, zavinil si sám ". Prvé sekundy príbehu ubehli a hneď som vedel, že pozerám na Wimove dielo. Kamera, hudba a muž utekajúci pustatinou pred...a hľadajúci....( pustatina je podľa mňa paralela na Ježišových 40 dní v púšti, kde opovrhol lákadlám tohoto sveta a vybral si " iné " hodnoty ). Príbeh o mužovi, čo napravil to, čo napraviť mal. " Stále som na teba myslela, pozerala staré fotky... jazdila som ti prstom po tvári, skúmala tvoje ruky pod lupou, hľadala žily, kĺby. Nejaké vodítko. Pozerala na seba do zrkadla, premýšľala. Hľadala aspoň zášklb oka, vrásku okolo pier. Čokoľvek, aby som to nechala. Na nič som neprišla. Vždy to zostalo na pol ukryté. A teraz si tu priamo pred mnou...Jeden z mojich naj filmových zážitkov. ALE KLOBÚK VÁM NEDÁM. MÁM HO UŽ TRIDSAŤ ROKOV. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (1)
- Fotografie matky Sky je fotografie opravdové matky její představitelky Sarah Polley, herečky Diane Polley, která zemřela v roce 1990. Diane byla velkou fanynkou Sama Sheparda, který ve filmu hraje otce Sarah. (..Lucas..)
Reklama