Odpolední osidla

Krásná kamera, krásný střih a jedno z nejlepších avantgardních-nekomerčních děl vůbec.Režisérka Maya Derenová je vůbec jednou z hlavních předchůdkyní takzvaného no-budget-filmu.Tento ve skutečnosti asi patnáctiminutový debutový snímek je jakousi směsicí a perfektní kombinací reality a imaginárních vizí.Žena sama režisérka vejde do opuštěného domu, a pozoruje zde nejrůznější obyčejné předměty.Příklad:gramofon ještě běží, sluchátko leží vyvěšené vedle telefonu.Zatímco žena čeká na obyvatele domu upadne do hlubokého spánku.Později vstoupí do domu muž a totéž dějové pásmo se nyní opakuje v několika různých variacích, přičemž předměty a ženiny sny nabývají hrůzné fantaskní dimenze a vzdalují se stále více reálné skutečnosti.Objeví se zde kupříkladu jakási podivná žena v černém oděvu, která však má místo obličeje zrcadlo!Jindy zase vidí mladá žena vstupovat do domu sebe samu.No totál fantasmagorie.Snímek vrcholí skutečnou sebevraždou ženy-realita na začátku a na konci příběhu se prolíná právě s těmi fiktivními a imaginárními prvky.Jedním slovem perfektní úlet za 5* rozhodně a to sice z jisté originality. (29.08.2006)

To takhle jednou Maya Derenová a Alexander Hackenschmied seděli doma a že měli zrovna po ruce kameru a Maya měla nějaký čupr nápady, natočili si ve svém domě za pár hodin home video, které je kultem na různých undergroundových projekcích a dodnes vyráží dech tím, jak už v roce 1943 předběhlo surrealistické pasáže z Bergmana či Lynche a celý Polanského Hnus odehrálo na ploše 14 minut. Malý klenot. (11.08.2014)

Slabina je ten klíč, jinak vynikající! Alexander Hackenschmied byl bezpochyby geniální. Prý režie Maya Deren, to určitě. Prý Lynch, haha. Zdejší zmatené dětičky evidentně o jiného artového filmaře v životě nezakoply, tak budou lynchovat do haleluja. Potřebovalo by to tady všechno trochu proškolit. (Hodnocena verze bez hudby, zato s dodanými zvuky, která je imho působivější.) (20.05.2023)

13.000 hodnotenie na čsfd som sa rozhodil priradiť filmu, ktorý je označovaný ako najlepší krátkometrážny film všetkých čias. Surrealistický snímok, ktorý v roku 1943 určite predbehol svoju dobu skvelou kamerou a hudbou určite možno označiť ako nadčasový však z môjho pohľadu neprekonal Dalího Andaluzského psa a pravdu povediac našiel by som ešte mnoho lepších kraťasov. V každom prípade pre filmových labužníkov a nádejných filmárov či režisérov by mal byť tento film povinnosť. (15.05.2022)

Slovy André Bretona: "Zredukovat imaginaci na otroctví, i kdyby šlo o to, čemu se vulgárně říká štěstí, znamená uhnout všemu, co v sobě lze najít z nejsvrchovanější spravedlnosti. Jedině imaginace mi dává počet z toho, co může být, což je dost na to, aby byl tak trochu zrušen úděsný interdikt; dost také na to, abych se jí oddal beze strachu, že se klamu (jako by člověk mohl v sebeoklamání zajít dál, než zašel). Kde se začíná stávat něčím špatným a kde končí bezstarostnost ducha? Neznamená možnost zbloudění pro ducha spíš náhodnost dobra?" (24.03.2015)