Love Story

,,PÔJDE TAM SNÁĎ O VIAC?" ,,O MNOHO VIAC." __ Tento film u mňa zaujímavo zarezonoval. Je vlastne veľmi jednoduchý (už len názov), trocha priamočiary a máličko šablónovitý (bohatý chlapec ľúbi chudobné dievča a rodičom to zrovna nevoní - dnes toľkokrát obohraté v telenovelách) a od istej chvíle aj úplne predvídateľný a predsa sa ako celok posúva niekam ďalej. Asi je to ,,vďaka" záveru a celkovému vyzretiu. Možno aj pre herecký ambasábel, kde vyzeralo ako by boli Cavalleriová a Barry Lyndon do seba naozaj zaľúbení. A v neposlednej rade sa za nielen komerčný ale i oscarový úspech filmu dozaista postarali dobre napísané dialógy, melancholicko zasnený Lai a taktiež aj strih, ktorý love story servíruje už po pár minútach. A nechápem ako mohol byť John Marley za pár šteknutí a smutných pohľadov nominovaný akadémiou. Nahradil by som ho postavou kreténa Raya Millanda. (26.12.2009)

Úžasně dojemná věc, jedna z těch, u kterých od začátku víte, jak musí skončit, ale tak nějak se s tím stejně nedokážete smířit. Silná a sarkastická Jennifer a odvážný a milující Oliver, každý z naprosto odlišných poměrů, se potkají na univerzitě, bláznivě se do sebe zamilují, ale jejich láska ma samozřejmě hodně nástrah... Po chvíli s nimi začnete cítit každý jejich problém, radovat se z každé maličkosti a nakonec i truchlit pro stejnou věc. Natočit romantický film tak, aby to nebyl kýč, aby to nebylo trapné a dalo se tomu věřit musí dát strašně moc práce. Arthur Hiller to za pomoci zdatného scénáristy, skvělých herců a nádherné hudby dokázal u mě jednoznačně nejlíp. Opravdu nádhera, snad ještě nikdy mě žádný film takhle nevzal a nedojal... (02.02.2008)

Skvělý přístup k tolik ohranému tématu. Scénář, ač se to nezdá, nabízí minimum zbytečných slov. Velká část scén je odehrána třeba jedním slovem, často jen gesty, někdy se prostě něco důležitého přeskočí a odehraje se to ve scéně, která se tváří již jen jako mimoděk. A v tom je z mého pohledu největší síla Love Story, které je přese všechno očekávané a tisíckrát viděné velice zajímavým filmem, lovící emoce trochu jiným způsobem, než jsme asi úplně zvyklí. 8/10 (27.07.2016)

Jednoznačně nejlepší romantické drama, jaké jsem kdy viděl. Dokonce u mě tento film trumfl i snímek Podzim v New Yorku, který jsem dosud měl za nejlepší romantické drama. Film Love Story mne velmi příjemně překvapil. Tohle je čistá a nezkalená romantika v pravém slova smyslu. On student Harvardu, ona studentka Radcliffu. On bohatý přidrzlý frajírek, ona řízná svéhlavá holka. Dva různé charaktery, a přesto láska na celý život. Láska, která však nemá dlouhého trvání a která, ač statečně vzdoruje nepřízni osudu, nakonec stejně prohraje. Celý film je prostě úžasný. Ani chvilku jsem se nenudil, celý příběh jsem velmi emotivně prožíval a užíval jsem si po celou dobu skvostné filmové podívané. Úchvatné a snadno uvěřitelné herecké výkony, po dějové stránce naprosto dokonalý film, perfektně zvolené scenérie, prostě takhle si představuji dokonalý film. A ještě jednu věc musím zmínit. A to je hudba. Když si projdete všechny mé komentáře, tak v žádném z nich nezmiňuji hudbu. Což svědčí buď o tom, že ji beru jako samozřejmost, nebo o tom, že mne nedokáže dostatečně nadchnout. Tenhle film je však něco jiného. Tak excelentní hudbu jsem v žádném filmu dosud neslyšel. Prostě se mi vryla do srdce a už se nepustila. Takovou úžasnou hudbou se může pochlubit jen málokterý film, pokud vůbec nějaký. Ta hudba má v sobě velkou výpovědní hodnotu a perfektně doplňuje děj, má v sobě jak romantické, tak stísňující a mrazivé motivy, a orchestrální provedení je prostě perfektní. Takže za hudbu tleskám a musím říct, že tady je Oscar za hudbu opravdu na místě! Jen škoda, že tento Oscar zůstal osamocen a další tyto pozlacené sošky si film nepřipsal, protože by si to jistě zasloužil. Tenhle film je prostě geniální a nemohu jinak než dát pět hvězdiček. (31.10.2008)

Na 1. máje je takřka povinností pro filmového maniaka mého formátu se podívat na nějaký dobrý romantický film. Dle všeobecného hodnocení snímek Love Story vypadal na tu správnou směsici hezkých i smutných okamžiků. V tom rozhodně nezklamal, v jednotlivých scénách spolu o místo na výsluní bojují jadrné laškování, vtipné komentáře a téměř památné věty obou hlavních protagonistů. Ali MacGraw svýma šibalskýma očima a širokým úsměvem okouzluje ze všech filmových záběrů. V závěrečných minutách je to ale trošku kontraproduktivní, protože to, v jakém by měla být stavu, s jejím vzezřením moc nekorespondovalo. Ryan O’Neal v roli sympatického mladíka s blonďatou hřívou neposlušných vlasů je zkrátka nevinnost sama. A tak se mu jen těžko věří role bouřliváka a „černé ovce“ rodiny, kterého už ho nebaví poslouchat otcovy příkazy. I tak mě ale víc zajímal právě vztah mezi těmito dvěma titány, než až trošku kýčovitá láska mezi dvěma rozdílnými sociálními třídami. Celkově jsem měla problém najít si cestu k zamilovanému páru. Ani v poslední třetině snímku jsem neměla pocit, že s nimi soucítím jako s jinými. Minimálně mé oko zůstalo suché, což už něco znamená. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci a najdu správné propojení, ale momentálně mě film minul docela zásadním obloukem. Průměr pak hodně napravuje hudba (Francis Lai), která je naprosto famózní a právem byla oceněna u odborné veřejnosti (rozuměj, dostala Oscara za "Original Score"). (01.05.2013)