Blueberry

A půl. Už jsem na to přišla. Možná to bylo nějak takto. Jan Kounen se rozhodl, že natočí western. Pak si někde na divokém západě, uprostřed vyprahlé pustiny a suchého, horkého větru, jež mu s každým poryvem vnášel do očí písek, dal trip a rozhodl se, že to nebude jen obyčejný western. Aby nabylo jeho dílo ještě konkrétnějších tvarů a hlavní postavy měly představy o jeho vizi, nabídl jízdu v tripovém opojení i hereckým borcům Vincentu Casselovi a Michaelu Madsenovi. A tak vzniklo Blueberry. Vcelku obyčejná dějová linie, doplněna působivou kamerou a celkovým psychadelickým zpracováním, jehož vyvrcholením budou závěrečné fantaskně bizarní halucinace. Film jsem měla v úmyslu zhlédnout jen díky jménům Cassel a Madsen. Pánové nezklamali a já byla potěšena jejich výkony. Zajímavé dílo, které však asi každému nedokáže rozproudit krev. (06.02.2011)

Klasická jednoduchá westernová story obohatená o mystické rituály a halucinogénne scény. S " Moebiusovým" komiksom to, domnievam sa, veľa spoločné nemá. Slušne nakrútená westernová rovina filmu, nie úplne sedí s CGI efektami pri scénach v rauši . Zaujímavý experiment, ktorý ale nedopadol úplne najlepšie. Pri sledovaní mi príšiel namysel film Rona Howarda The Missing, tiež mystický western, ktorý ma ale zaujal podstatne viac. (17.11.2009)

Zvláštní, "psychedelický" western jsem ještě neviděl. Výtvarně podmanivá stránka filmu je to hlavní, a téměř jediné, co vás udrží film sledovat. Kovboji náležitě ošuntělí, indiáni o něco méně uvěřitelní, krásné přírodní scenérie i špinavá zákoutí a barů / bordelů / jiných interiérů - bohužel to celé často přesahuje hranici kýče (prolévání tváře halucinujícího hrdiny spolu s krajinou, v níž ještě letí orel). Děj je čitelný, v podstatě vůbec ne složitý, ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu tak podivně rozkouskovaný - je vidět, že pan režisér jistě prvoplánovitě nechtěl, aby byl příliš čitelný a divák "musel přemýšlet", ale výsledkem je spíše zmatení, rozčarování, ztráta harmonie. Herecké výkony řekl bych poněkud formální, neurazí, nezaujmou, Casselovi to moc nevěřím, zaujme pár vedlejších roliček a částečně padouch Madsen. Konečně se dostávám k uniku tohoto snímku: mnohým narážkám na šamanismus a indiánské rituály, které vrcholí několika transpersonálními vizemi po požití různých psychedelických látek. Je pěkné, že se někdo do tohoto tématu pustil, ale - kámen úrazu - doporučoval bych tvůrcům se předem s problematikou hlouběji seznámit. Osobně se tomuto a příbuzným tématům již řádku let věnuji, něco jsem také zažil a hle, to co je nám v Blueberry předloženo, tak takhle to vážně v celkovosti nefunguje a nefungovalo. Zajímavé je počítačové ztvárnění různých vizí, témata boje s vlastními "démony" či vstupů do minulosti se pojí s rituály řady světových kultur a mystických tradic, ale rozhodně v tomto rozšířeném stavu vědomí fyzicky nezlikvidujete svého úhlavního nepřítele, který stejně jako vy leží na zemi a jeho vědomí létá v kyberprostoru. Tedy, je pěkné, že téma tvůrci nakousli, snad bylo míněno dobře s ohledem na původní komicsovou předlohu (neznám; snad naznačené rituální nedotaženosti jsou obsaženy již tam), nicméně zde tyto scény působí přes výtvarnou zdařilost příliš samoúčelně, drobný náznak by stačil.. obzvláště závěrečná scéna je nekonečná, a to i pro mě, natož pro člověka, kterému toto téma nic neříká. Případným zájemcům o tuto nesmírně bohatou i složitou (a dnes značně podneňovanou až patologizovanou) problematiku bych raději doporučil např. něco z děl Terrence McKenny nebo Stanislava Grofa, kde se dozví, o co kráčí a jak bezpečně vstoupit do říše divů:-)) (07.01.2010)

Blueberry chvílemi připomíná LSD verzi Mackennova zlata, a při finální digiscéně jsem si dokonce vzpomněl na závěr Kubrickovy 2001. Divné? U westernu dost. Film mě nicméně zaujal dobře vybranými a dobře hrajícími herci, pěknou kamerou a zvláštně magickou atmosférou vůbec... Ale na dvě hodiny to vážně nevystačilo. Dvě a půl hvězdy. (10.04.2011)

Halucinogénny western o démonoch pomsty a prekonávaní hraníc medzi vedomím a podvedomím, ľudským svetom a podsvetím, dobrom a zlom, životom a smrťou, ... Niečo také som chcel už vlastne roky vidieť a ani som o tom poriadne nevedel. Pretože je to svojím spôsobom ako tá scéna s indiánom z Natural Born Killers, natiahnutá na dve hodiny. Niekomu sa to môže páčiť, niekomu vôbec. Ale toto prirovnanie sa núka už len kvôli neustálej prítomnosti indiánov, hadov a dokonca aj Juliette Lewis. Navyše kamera spomaľuje, zrýchľuje, lieta tam a späť, zhora nadol, zobrazuje vlny piesočných dún striedavo s oblakmi, realitu s halucináciami, prítomnosť s flashbackmi, atď. a toto všetko tiež nie je tak vzdialené rukopisu Olivera Stonea! Takmer až surrealistický zážitok. Zákutia ľudského mozgu ako nekonečné diaľnice mechanických hadov v závratnom tempe krúžia pred našimi očami a do toho sa hrdinovi obťažkanému týmto pocitom prihovára indiánsky hlas. Tento film by si mal v rockovom nebi (puritánmi tiež nazývanom peklo), pustiť Jim Morrison a potom len zhasnúť svetlá, keď skončí hudba... (13.06.2014)