Jiříkovo vidění

Starý pán objevil písničku Měla babka, čtyři jabka, na jejímž základě zpracoval vědeckou teorii o tom, že - teď pozor - kdyby každá těžební společnost na světě odváděla nějakou velkou daň do nějakého celosvětového fondu a z toho by následně odcházel stejný podíl peněz každému člověku na planetě, je to zásadní krok k řešení klimatické krize. A teď nechápe proč se tak neděje, takže se to rozhodne propagovat kde jen může. Takovýhle donkichotský souboj od reality odtrženého pána je vlastně skvělým námětem na existenciální herzogovský dokument o ztraceném idealistickém jedinci v kolech velké hry. Ale bohužel to celé má v rukou protagonistova afektovaná, stejně od reality odtržená dcera, která polovinu scén inscenuje k nějakému vlastnímu příběhovému oblouku, u kterého ví už od začátku, že musí končit rozhovorem v slzách, do kterých se očividně nutí víc než Šíleně smutná princezna při královské audienci. Díky ní to bohužel není tragikomický portrét skřítků, kteří o ničem nevědí nic, akorát mají spousty nadšení a s tím jdou tak daleko, dokud z nich úplně nevyteče, nýbrž spíš blbý potvrzení pro spoustu lidí o tom, jak vykolejený z reality jsou ekologičtí aktivisté. Nejvtipnější moment dokumentu je beze sporu ten, kdy se ústřední dvojice zamýšlí, proč nemají na svoji teorii žádnou odezvu a mladý dojde, že to může být kvůli tomu, že ještě o ní nesložili žádnou písničku. (30.01.2024)

Tak tohle se za mě povedlo moc. Řeší se tu složité důležité téma, nad nímž se může divák zamýšlet, do toho je to ale zároveň vlastně taková (rodinná) (tragi)komedie, která to celé odlehčuje, případně přináší další témata k přemýšlení (podoby vztahu otců a dcer, hledání smyslu lidského konání atp.). Moc se mi také líbila např. doprovodná hudba (včetně výstupů jednotlivých rodinných příslušníků:D). Taťouch je (se všemi svými mouchami, zvláštnostmi) velký sympaťák a mnohdy i (nezamýšlený) showman. A pokud jde o dceru, tak ačkoli je patrné někdy obtížnější hledání cesty k otci, k porozumění si, řekla bych, že v mnohém v jejím případě jablko nepadlo daleko od stromu. Zřejmě by mě velmi bavilo sledovat tu hodinu a čtvrt jejich obyčejné každodenní rozhovory, případně rozhovory taťoucha s manželkou a dalšími, i kdyby se v nich řešilo třeba jen to, jak správně naplnit myčku:) Jsem ale ráda, že jsem se skrze tento dokument dozvěděla (i) o zajímavém plánu pana Jiřího na záchranu planety. Škoda jen, že na něj (zatím) nikdo moc nereflektuje - sice nedokážu posoudit, nakolik by jeho realizace skutečně spasila svět, minimálně dostat ho víc do povědomí, diskutovat o něm na patřičných místech, by bylo podle mého záhodno. 85 %. (03.11.2023)

Film/podnět k diskuzi, který byl zjevně dělaný na koleně (což ovšem nijak nezastírá), zato s ohromným zápalem a přesvědčením, že do některých projektů, jakkoli navenek pošetilých, je potřeba se pouštět. Jednoduše proto, že mohou přinést něco dobrého. Třeba klima, které nás nezabije. Svízelná cesta za zviditelněním Svobodova nápadu na globální zdanění uhlíku se prolíná s buddy movie příběhem otce a dcery (pro kterou je film mj. způsobem, jak „taťouchovi“ porozumět). Díky tomu není závěr filmu, dávající namísto neúspěchu vyniknout tomu, jak se  během společné mise proměnil vztah protagonistů, úplně deprimující. A deprimující není i díky přirozenému humoru, dynamice mezi postavami charakterizovanými mj. opakujícími se situacemi (úsporné plnění myčky) a mile praštěným písničkám, jež vyprávění oživí vždy ve chvíli, kdy už mu trochu padá řetěz. Jeden z mála filmů o environmentálním žalu, po kterém nemáte chuť si to hodit. 75% (03.11.2023)

Musím predeslat, že nadrzuju tvurkyni, protože je frontholkou jedny hodně důležitý kapely. Alespoň pro mě. A teď : je to mimonskej dokument o mimonskym parecku otce a dcery s jejich mimonskou predstavou, že svět je dychtivy realizovat něco, co by ve fyzice fungovalo. (Nebo o mimonsky potřebě dcery podpořit svého mimonskeho otce). Jejich cíle jsou fajn, jejich drajv je úžasnej. Ale jsou mimo. Úplně. A teď, pro koho je to špatný. Pro ně nebo pro nás? (07.11.2023)

Shlédl jsem na veřejném promítání v pražském karlínském Přístavu. K vidění též na dafilms.cz Klimatická změna mě zasáhla o minulém víkendu na největším slovenském festivalu Pohoda v Trenčíně, kde extrémní bouřka spláchla naše stanové městečko a zřítily se dva festivalové stany, kde bylo 12 zraněných lidí. Festival byl zrušen a ztráty jsou šílené fyzické i duševní. Změna klimatu už přinesla větší škody než obě světové války dohromady. Přesto si myslím, že než osobní uhlíkový limit či zákaz uhlí, jak navrhuje hlavní hrdina dokumentu, byl bylo lepší řešení uvědomit si , kde je hlavní problém současné ekocidy druhů. Exponenciální růst obyvatel planety a překročení její únosné kapacity. (16.07.2024)