Režie:
Václav BedřichScénář:
Rudolf ČechuraHudba:
Petr SkoumalHrají:
Josef DvořákEpizody(13)
-
Zrození Maxipsa Fíka (E01)
-
Zmoudření Maxipsa Fíka (E02)
-
Maxipes Fík sportuje (E03)
-
Maxipes Fík ve škole (E04)
-
Fík za volantem (E05)
-
Fík, mistr skoku (E06)
-
Fík jde do světa (E07)
-
Maxipes Fík trosečníkem (E08)
-
Fík v jižních krajích (E09)
-
Maxipes Fík polárník (E10)
-
Maxipes Fík u protinožců (E11)
-
Maxipes Fík objevitelem (E12)
-
Maxipes Fík se vrací (E13)
Obsahy(1)
Příhody malé holčičky Áji a jejího kamaráda velkého psa, maxipsa Fíka. Kde se vzal Fík? Jednou přinesl tatínek Áje štěně. Holčička pojmenovala pejska Fík. Fík strašně rychle rostl - vyrostl z krabice od bot, z košíku i z boudy. A jak se stalo, že přestal růst? Jednou, těsně potom, co se naučil mluvit, vypil celý sud piva. A od té doby už nerostl. Fíkovy příběhy pokračují seriálem DIVOKÉ SNY MAXIPSA FÍKA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Není snad legendárnějšího Československého večerníčku než Maxipes Fík, kterého znala, zná a doufám že stále ještě bude každá generace dětí po celém světě (Když nepočítám Králíci z klobouku, Jen počkej zajíci, Mach a Šebestová, Bolek a Lolek, Pat a mat, Hurvínek). Pro mně sice není jeden z nejoblíbenějších (protože kromě hlasu pana Josefa Dvořáka, který tenhle večerníček nadaboval, mně Maxipes Fík co se nevešel do své psí boudy na zahradě a nakonec ani do domu svých páníčků moc nezaujal) ale přesto si zaslouží kladné hodnocení mít za tu legendárnost. ()
"Copak? Copak?" "Ale, koukáme, jak tenhle pes hraje dámu." Mizerně, že jo. Tuhle zapomněl jednou skákat." Výtečná serie, kde k sobě všechno pasuje - Šalamounovy kresbičky, Skoumalova hudba, Dvořákův přednes. To bylo krásné dětství. Jeden nový Večerníček, Maxipes Fík, skončil a hned začal jiný, nějaký Rákosníček... ()
Fík. Ano, Maxipes Fík. Pro mě naprostý fenomén, nemůžu se ho nabažit. Mám nádobí s Fíkem. Prostírání s Fíkem. Ložní prádlo s Fíkem, prostě kdeco. Skvěle napsaný a hlavně úžasně nakreslený a namluvený seriál, který přímo srší laskavým vtipem. Zajímavé je že televizní a čistě zvuková verze se poměrně liší. V detailech, ale podstatných. Jedna scénka z audio verze: Fík jede autem a nemůže ho zastavit. Vjede do hejna hus a jednu přejede. A do toho Pepa Dvořák: Vypravěč - "Husa byla přejetá tak, že byla úplně placatá. Vypadala, jako kdyby byla na silnici nakreslená". Fík - "Chlapečku, to byla vaše husa?" Kluk - "E-e, takový placatý my doma nemáme". Vzal gumu, a husu vygumoval... ()
Josef Dvorak je genialni vypravec a jeho Maxipes Fik neni vyjimkou. Na techto klasickych, starych kreslenych pohadkach je fantasticka jedna vec a to sice, ze je sice kazdy zna nazpamet, ale nemuze se jim dodnes neustale prestat smat. Je to nesmrtelna studnice smichu a pohody, kterou oceni nejen deti, ale i prave dospeli lide. ()
"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (11)
- Maxipes Fík bydlí v obci Ahníkov, která je v seriálu několikrát zmíněná. Skutečný Ahníkov byla obec nedaleko Kadaně, kde jako učitel působil Fíkův duchovní otec Rudolf Čechura. Vesnice už neexistuje, byla srovnána se zemí kvůli těžbě uhlí. (Stejšn)
- Grafickou podobu Maxipsa Fíka vytvořil Jiří Šalamoun podle psa, kterého s manželkou pořídili své dceři Barbaře. Dcerka sama přišla s tím, že chce psa, tak rodiče koupili štěně rasy bobtail ze švédského chovu a vzor pro vzhled slavného Fíka byl na světě. (Zdroj: časopis Interview, duben 2015). (Karolek)
- V dobách, kdy začínalo natáčení mluveného slova pro tento večerníček, popíjel často Josef Dvořák s přáteli po různých hospůdkách. Tehdy ještě vydatně kouřil a jednoho večera si dopřál doutník, po kterém ráno přišel o hlas. Mělo se zrovna natáčet, a tak se šel režiséru Bedřichovi omluvit, že je indisponován. Václav Bedřich vyskočil radostí, když slyšel Dvořákův zastřený sudovitý hlas a vykřikl: To je ono! Máme hlas maxipsa Fíka!" A tak přišel Fík ke svému typickému hlasovému zabarvení. (Landauer)
Reklama